10 + 1 = Alexis Moras

Řecká hudba tradičně i netradičně, hvězdy rocku nebo grunge. Zpěvák, baskytarista a manažer brněnských Jannis Moras & Banda i člen rodinné kapely Parea, Alexis Moras, představuje své oblíbence anebo deset a jedno zásadní album.

The Doors – st (1967)
I přesto, že se mi píseň líbí, dodnes nechápu, proč právě tahle, na první poslech, ne úplně líbivá skladba byla určena jako pilotní singl. K mým oblíbeným patří Break on Through, Soul Kitchen, Back Door Man a The End. Posledně jmenovaná skladba s psychedelickými prvky dlouhá přes deset minut zapříčinila konec The Doors v klubu Whiskey a Go Go, kdy Jim Morrison na konci nečekaně přidal několik veršů – Otče? Ano, synu? Chci tě zabít. Matko? Tebe chci o… . Zmíněná scéna je ostatně i ve filmu o The Doors v hlavní roli s Valem Kilmerem.

Red Hot Chili Peppers – Californication (1999)
Album, které vrátilo kapelu po pádu, způsobeném ať už drogovou závislostí Anthonyho Kiedise či neschopností najít vhodného kytaristu, zpět na vrchol. Možná ji dokonce vystřelilo ještě výše. Nejpopulárnější skladba kapely, ta titulní, je tu vedle dalších hitů Parallel Universe, Otherside a Easily.

Jannis Moras & Banda – Alkohol hudby (2017)
Možná to bude někomu znít egocentricky, že do svého výběru zařazuji album kapely, ve které hraji. Ale období, kdy už mám vše oposlouchané, mám poměrně často a v takových chvílích sahám po naší desce, která mě neomrzí nikdy. Přeci jen k albu, na kterém se hudebník jakýmkoliv způsobem podílí, má specifický vztah, protože je na něm kus sebe sama.

Giannis Kotisras – Kai pali paidi (2008)
Populární řecký zpěvák, hrající hudbu na pomezí popu a rocku, má za sebou i řadu alb a vystoupení s tradiční řeckou muzikou. V roce 2003 získal v Monaku cenu World Music Award za nejprodávanějšího řeckého interpreta (cca 120 000 prodaných desek). Roku 2004 nazpíval i oficiální píseň Pass the Flame k Olympijským hrám v Aténách. V pořadí osmé studiové album natočené v legendárním londýnském studiu Abbey Road je významné především pro odklon od zpěvákovy tradiční tvorby k rockovějšímu zvuku, což oceňuji.

Led Zeppelin – Led Zeppelin II (1969)
Jedna z největších kapel minulého století, jejich druhé album, které je označováno jako jedno z nejslavnějších hardrockových alb vůbec. Nachází se tu také moje nejoblíbenější skladby Wholle Lotta Love a Ramble On.

Alkinoos Ioannidis – Oi Peripeteies Enos Proskyniti (2003)
Alkinoos Ioannidis patří k nejpopulárnějším řeckým zpěvákům a skladatelům současnosti. Jeho žánrem je Έντεχνο [endechno], styl, kde se setkávají prvky tradiční řecké hudby, art rocku a folku. Na albu je velice populární píseň Proskynitis nebo moje oblíbená O Kosmos Pou Allazei, kde jsou patrné právě artrockové vlivy.

The Doors – Strange Days (1967)
Druhé album kapely vydané tentýž rok jako debutové The Doors. K mým oblíbeným písním patří Love Me Two Times, When the Music´s Over či Strange Days. K písni Strange Days byl natočen dnes už kultovní, já bych jej nazval „divnoklip“, který se ke skladbě parádně hodí.

Thanasis Papakonstantinou – Vrachnos Profitis (2015)
Žánrem je Έντεχνο [endechno], stejně jako u zmíněného Ioannidise. Papakonstantinou nevěnuje žádnou pozornost jakýmkoliv komerčním nástrojům. Původním zaměřením matematik, nemá jediný videoklip, žádný web ani facebookovou stránku a k tomu všemu skládá značně alternativní věci. I přesto všechno v současnosti patří ke špičce nejen ve svém žánru, ale i na celé řecké hudební scéně. Svým přístupem se vrací k absolutní podstatě hudby. Na konci videa můžete vidět, jak může koncert v Řecku občas vypadat.

Tomáš Kočko & Orchestr – Velesu (2016)
Dvojnásobní držitelé ceny Anděl za album roku, Tomáš Kočko & Orchestr, se navrací ke kořenům a tradicím. Na albu Velesu mi jejich hudba přijde stravitelnější pro širší publikum než jeho dřívější desky. Obecně si na hudbě tohoto uskupení cením návaznosti na moravskou hudbu, z tvorby pak dýchá hloubka.

Michalis Chatzigiannis – 7 (2009)
Nejlepší album řeckého popového zpěváka, s jehož popularitou i hlasem to postupem let šlo z kopce. Dříve se v jeho případě jednalo o kvalitní pop poslouchatelný i pro starší generace, v současnosti se věnuje tvorbě na pomezí rádiového popu a houseu a všechny písně zní víceméně stejně. Naštěstí jsem ho poslouchal právě v jeho vrcholném období. Dnes už se k jeho písním vracím zřídka.

Nirvana – Nevermind (1991)
Asi každý, kdo v 90. letech sledoval hudební dění, uvede jako jednu ze stěžejních desek Nevermind. Jelikož jsem se narodil až po smrti Kurta Cobaina, dostal jsem se k jeho tvorbě později. Tak jako Cobain neměl příliš v oblibě skladbu Smells Like Teen Spirit, protože ji nepovažoval za stěžejní, tak i já vidím přednosti desky jinde, například ve skladbáchh Come As You Are či Lithium.