10 + 1 = Petr Linhart

Petr Linhart je duchovním otcem projektu Majerovy brzdové tabulky, od roku 2007 však vystupuje sólo. Ve svých písních nechává spolu s doprovodnou kapelou 29 Saiten oživovat zapomenuté i snové příběhy ze Sudet, jeho písničkářský status byl stvrzen přijetím do volného sdružení Osamělí písničkáři. V minulém roce se podílel na vzniku desky Michala Horáčka Český kalendář, pro nás oprášil jedenáctero životních alb.

Peter Gabriel – Plays Live (1983)
Tuhle desku přivezl do Karlových Varů v roce 1983 Jiří Černý – hrál jsem tehdy v kapele Čp. 8 a zatímco pan Jiří po své Antidiskotéce nocoval u Ježků, přehrával Jára Ježek, hlas a duše kapely, čerstvě dovezené vinyly na magnetofonové pásky. O rok později jsme už měli v kapele klávesy a docela nový zvuk.

Oldřich Janota - High Fidelity (nahrávky z roku 1984, vydáno 2003)
Oldřich Janota – „velký učitel“, ale vážně: tohle album zachycuje koncertní nahrávky z první půlky osmdesátých let, kdy Oldřich stával na pódiu s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem. Poprvé jsem je takto naživo slyšel někdy koncem roku 1983 v Ostravě, delayované kytary a magnetofonové smyčky. S ohromením jsem vstoupil do nového světa.

U2 - Joshua Tree (1987)
Tohle album má pořád křídla. Miluju Edgeův zvuk kytary i styl hraní. V pozadí producenti Daniel Lanois a Brian Eno, pánové, jejichž vliv – nejen na U2 - se mi zdá být daleko podstatnějším, než se obvykle píše a soudí.

Dead Can Dance – The Serpent’s Egg (1988)
Toto i jiná alba Dead Can Dance mě fascinovala svým postavením mimo čas a jeho žánrové proudy. Krása minulých světů. Nepochopitelně neznámé nástroje.

The Cranberries - No Need to Argue (1994)
Dolores O'Riordan zkrátka úžasně zpívá...

Loreena McKennitt – The Book of Secrets (1997)
Hudba tajemná a jímavá. Baví mě, jak jsou ty dlouhé balady s opakujícími se slokami aranžované (The Highwayman). Tahle deska mě poprvé nasměrovala k epickým textům (Perychta).

Björk – Vespertine (2001)
Björk mám moc rád, zvláště pak od tohoto alba. Hloubka, která neděsí, chlad, který nezebe. Hlas vody. Na Islandu jsem zatím nebyl i byl. Skvělá harfa Zeeny Parkins. Pagan Poetry. Frosti.

Shina – Shinadisk (2001)
Mě první známý počin velkého originálu Longital (tehdy ještě Dlhé diely). Blesk z čistého nebe, skvělá písničkářka v samplovém království. Longital mám rád dodnes. Jsou čím dál tím lepší, úžasní naživo.

Leonard Cohen – Live in London (2008)
CD i DVD – Cohenův koncert jsem zažil v Praze, odcházel jsem unešen nejen ze samotného Leonarda, ale také z jeho skvělé, barevné a úžasně ukázněné kapely, skvělých vokalistek i z dokonalého scénáře večera. Tak jsem rád, že si ty chvíle mohu občas vrátit.

Neil Young – Le Noise (2010)
Neil Young a Daniel Lanois mi tímto albem objevili krásu mohutně zkresleného kytarového zvuku. Mohutné!

Plus jeden: Adam Václav Michna z Otradovic – cokoliv, kdykoliv
Jako bych se s Michnovými písněmi už narodil. John Dowland v Čechách, ale mně nějak bytostně bližší.