Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 06.05.2015
Sen mnoha fanoušků - soudě podle slzami se lesknoucích očí - se splnil. Prvního května v Plzni vystoupila americká legenda Lynyrd Skynyrd, světově nejproslulejší představitelé jižanského rocku. A jejich premiéra (a možná i derniéra) dopadla na výbornou. Počasí nevyšlo ideálně, celý den se střídaly průtrže mračen s drobným deštěm, který neustával ani v průběhu vystoupení Žlutého psa. Byla to dobrá volba, pomalu houstnoucí publikum dovedli spolehlivě zahřát, ostatně hudební náladou u nás jen stěží najdeme kapelu, která by zvládala jižanský rock - i když patřičně počeštěný - s tak příjemnou uvolněností.
Američané Lynyrd Skynyrd vlétli na pódium takřka na minutu přesně v devět večer. Jako intro jim posloužil, nepochopitelně, letitý hit AC/DC Thunderstruck – k nažhavení budiž, tematicky poněkud mimo. Nedočkavým fanouškům to ale bylo jedno. Dlouhé čekání na možnost vidět u nás kapelu, kterou znali jen z ohraných elpíček, se projevilo na složení publika, v němž bylo přes deset tisíc hlav. Pánové středního věku, často s manželkami, se prvního května v Plzni vrátili do mládí, oprášili vytahané a ošoupané džínsky, natáhli trička se svými hrdiny a ze zdí garáží sundali jižanské vlajky. A jižané Lynyrd Skynyrd se jim odvděčili výbornou show, která se skládala z největších hitů.
Devítičlenná kapela hrála jako o život, i s nezbytnou dávkou amerického patosu, který tak nějak patří k věci. Kejklování s vlajkou, českou, americkou nebo alabamskou, obří plátno s letícím orlem, proslovy o nejlepším publiku na světě, chvála na pivo, srdceryvné balady i Sweet Home Alabama. Všechno bylo na svém místě. Lynyrd Skynyrd přivezli do Plzně rockovou show v té nejlepší tradici, bez zbytečných rekvizit, ohňostrojů a čehokoliv dalšího. Odehráli koncert, který byl soustředěný pouze na hudbu podanou s muzikantskou bravurou a s neobvykle čitelným, přitom hutným zvukem. Začátek open-air sezóny proběhl znamenitě, takhle vypadají životní zážitky. Splněné sny.
Lynyrd Skynyrd (usa) + Žlutý pes
1. 5. 2015, Areál ploché dráhy, Plzeň
foto © Radim Malíček
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.