waghiss666 | Články / Recenze | 08.01.2014
Písničkářství vyzývá k té největší exaktnosti. Minimalismus instrumentální doprovázejí hesla a zpovědi, přímý tah na bránu a pak už se sošky hrnou snáz, zajištěné prodatlovanými tarify z dětských pokojů i stanů. Do krabice nadepsané FOLK leckdo ani nenakoukne z obavy, že v ní nic neuvidí. Nic nového a nic jiného než něco ze života. Jakub Tichý jednoho dne nechal hazardu a po prosebných výzvách náčelníka všech pošťáků, co nevážil cestu až do Frýdku ve sváteční uniformě, převzal krabici s žánrovou nálepkou na víku. Obsah nijak nešokuje: nic ze života a kytara? Málo! Četl Čapka staršího a ke klasickému DIY přidává i velmi vyhrocené pravidlo „udělej si po svém“. Varhany toliko nešokují, ale arytmické třískání do kelímku od hořčice? Plnotučná je celá deska, přitom se tematicky neopírá o nic jiného než o lásku. Pocity vyvolávané z přebytku i situace zapříčiněné nedostatkem.
Obsah standardní, forma se mu ale snad nemohla vzdálit víc. Jak se připravit na první setkání s takovým autorem, jakým je Tichý? Ano, četl jsem čtyřdenní deník Caulfieldův a sdílím nemálo sympatií a střípků životní filozofie s Hankem Moodym, proto akceptovat ironický a paradoxně pasivně odmítavý náhled na svět kolem i uvnitř jde jaksi automaticky. Hrátky se slovy a stavbou vět nejsou neobvyklé, jejich mnohoznačnost se ale, vzhledem k častým zpěvným protestsongům našeho nejznámějšího písničkáře, stane poznávacím i rozlišovacím aspektem alba. A nazvat píseň prostě Píseň neznamená nedostatek invence, jen fragment příběhu, který mohl potkat kohokoliv z nás. Další klišé samostatných písničkářů nabourává celá řada hostů, ale žádný vokalista. Varhany, trubka, housle… nejen tradiční a s folkem kamarádící se nástroje, nicméně ono to funguje. I přes deklamovanou punkovost a výrazný Tichého přízvuk nabízí Nic ze života každodenní věci, jen podané nevšedně a s jistou ironií (Být doma s Tebou) až sarkasmem (Budu Ti přítěží). Za tuhle ani za žádnou jinou takovou desku se Slavík dávat nikdy nebude, to je ale neodvalí z cesty mezi zavedené klasiky plnohodnotných kapel.
Jedno doporučení: Nechtějte Jakuba Tichého pochopit. Mohl by nastat podobně nepříjemný pocit, jako když už jste si jistí, že chápete, jak to bylo v Lynchově filmu. Nechtějte ho pochopit, on sám na tom netrvá.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.