Orchestr Berg a lidi ze stanice Petřiny.

„Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští stanice – Petřiny.“ Tak nějak bude znít hlášení vlakové soupravy v blízké budoucnosti prodloužené trasy A pražského metra. Brána do jejích útrob se ovšem veřejnosti zásadním způsobem otevřela už večer 5. května 2014. Hrál tam totiž Berg. Orchestr Berg. A zhusta.

Většinou se koncerty klasické hudby konají v prostorách, které jsou k tomu určené. Ne tak koncerty soudobé hudby a už vůbec ne koncerty tělesa Orchestr Berg. Není výjimkou, že si soubor vybírá architektonicky zajímavé budovy a snoubí je s moderní hudbou dvacátého a jednadvacátého století. Profesionalita a bravura, s jakou vystoupil v pondělí, byla skvostná. Představte si betonový tunel do podzemí, osvětlený diodovým hadem kolem úzkého dřevěného schodiště s více než sty schody. Jáma lvová. Dole po stranách díry s kolejištěm, drezína a z nástupiště provizorní sál s jevištěm, za kterým plynule přechází promítací plátno v betonový kokon s reliéfem „Petřiny“. Pozice ducha – přítomen. Dech města.

Dirigent Peter Vrábel vybírá jako první původně druhou skladbu Pierra Jodlowskeho Respire. Organická pulzace zvuků a tónů v kombinaci s expresivní projekcí dýchajících těl vytváří reálný pocit pnutí a uvolnění. Tak známý všem, kdo nestíhají metro a naopak na něj čekají. Jako by dech člověka byl identický s dechem města. Je-dno-de-chost. Následuje světová premiéra autodidakta Petra Cíglera Daily Patterns. Rytmická mnohovrstevnatost umocňuje posluchačův pocit ze složitosti městských struktur. Ve skladbě jsou části ve forte na žesťové nástroje, což ovšem znamená v tunelu metra akustický masakr. Berg skvěle. Jedeme v kuse neviditelným vlakem vstříc hřebu večera přes skladbu od Heinera Goebbelse La jalousie - Zvuky z románu, kde si uši trochu odpočinou při libých tónech a přednášeném francouzském textu o vztazích mezi žárlivostí a žaluziemi. Konečně přichází Steve Reich a jeho City Life ve spojení s kreslířskou technikou tagtool od Frances Sander. Za účasti hudebníků vytváří tato experimentální kresba projektovaný obraz v reálném čase. Pocitově se trefuje a postupně z obrazu před diváky vystupuje obskurně melancholické město v odstínech šedi. Je to monstrózní. Dokonalá iluze přetavená v realitu prostoru.

I tu botu v podobě výpadku techniky po několika minutách první skladby rád promíjím a odcházím s myšlenkou na realizaci podobného koncertu Bergu v kině Varšava v Liberci. Dobrou noc.