Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 18.11.2016
Šumperský bluesový festival Blues Alive načal třetí dekádu své existence pěkně zostra. Hned na první den – a to byl čtvrtek! – nasadil tři zahraniční umělce v čele s dvěma headlinery, Mariou Muldaur a Rolandem Tchakountém.
Večer otevřela Sharrie Williams, americká gospel-bluesová zpěvačka. Ukázala se být divokou, sympatickou dračicí, která si od prvních tónů svého vystoupení dokázala podmanit publikum v solidně zaplněném šumperském Domě kultury. Gospelová škola (ood šesti let zpívala v kostelním sboru) se projevila nejen v síle hlasu, ale i v komunikaci s publikem a hereckým talentem, kterým svou živelnou show kořenila. Málokdy se stane, aby hned první kapela prvního dne festivalu dokázala publikum roztančit. Sharrie Williams se to podařilo.
Roland Tchakounté, vrchol prvního dne, přinesl poněkud jiný zážitek. Kamerunský kytarista a zpěvák (s francouzským bandem) přivezl specifické blues, které pohlcujícím způsobem míchá africkou bluesovou tradici s modernějšími přístupy chicagského blues. Výsledkem je silně atmosferická hudba, která posluchače obklopuje až hypnotickou atmosférou, aby ho hned v zápětí strhla do víru nespoutané energie. Fantastickým výkonem zaujal skromně, až plaše působící kytarista Mick Ravassat, Tchakountého dlouholetý spoluhráč. Ten, společně s leaderem kapely, tvořil funkční kytarovou dvojici, vzájemně se doplňující i kontrastující. Roland Tchakounté Band přivezl zasněné i dravé vystoupení, které nadchlo.
Plakátovou hvězdou 21. ročníku Blues Alive byla Maria Muldaur, jedna z ikon šedesátkové folkové scény. Bohužel, ač je Maria Muldaur dozajista legendou, její hvězdnost už poněkud pozbyla své svítivosti a v českých zemích rozhodně nepatří k nejznámějším hudebním osobnostem. To se bohužel projevilo na poloprázdnosti sálu Domu kultury i na vlažnějším přijetí. Mudaur předvedla solidně šlapající vystoupení, ovšem pocit neopakovatelnosti, který zanechal Tchakounté, se už nedostavil.
Blues Alive 2016:
Sharrie Williams Band (us), Roland Tchakounté Band (cm/fr), Maria Muldaur & Her Red Hot Bluesiana Band (us)
17. 11. 2016 Dům kultury, Šumperk
foto © Radim Malíček
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.