Respect Festival, 12.6. 2016, Louka pod Bruselskou, Praha

Neděle na louce pod Bruselskou cestou. S obavou pozorujeme tmavnoucí oblohu. Pršet začne téměř ve stejném okamžiku, když nastoupí N'Diale. Ale nevadí. Opláštěnkovaní lidé tančí i v dešti. Kapela N'Diale hraje nakažlivé malijské rytmy, do toho mísí lehkou slanou příchuť od Atlantiku. Akordeon, housle Jackyho Molarda, ságo a skvělá basistka. Uhrančivě krásná Founé Diarra a perkuse v rytmu kapek deště. O přestávce neprší, další na řadě je dvojice z Alp. Attwenger ale po chvíli znějí zoufale nahlas a stejně. Davu pod pódiem to nevadí, tančí. I když se spustí asi hodinový intenzivní lijavec, před kterým část návštěvníků prchá do pivního stanu a pod stánky.

Jacky Molard se svým kvartetem se pak vrací opět na scénu. Kdo ale čekal něco bretaňského, nedočkal se. Jednotlivé nástroje hrají parádně, ale dohromady tahle směs Balkánu s nejrůznějšími vlivy není tak oslnivá.

Černý kůň festivalu? Diwan Saz tvoří muzikanti z Jeruzaléma - Židé, Muslimové i Křesťané. Spojuje je stará hudba. Největších ovací se dočká Muhammad Gadir Hamudi, beduinský chlapec s hlasem pouštní bouře. Jeho hlas zahnal temné mraky a na brazilské hvězdy ZUCO 103 s křepčící Lilian Vieiry už zase pomrkávalo slunce.