Články / Reporty

Pohodové receptury: z momentů tradice.

Pohodové receptury: z momentů tradice.

David Čajčík | Články / Reporty | 08.07.2018

Je jedenáct hodin dopoledne, tři sta šedesát dva dní do začátku festivalu, tedy dalšího ročníku. Sedíme v Café Kušnierik, ve středobodu areálu, v centru našeho vesmíru uplynulých tří dnů. Stánky s ovocem doprodávají melouny, od Kušnierikovcou dostáváme cold brew jako dárek. Za věrnost. Sedm hodin zpátky sedíme u totožného stolu a za ozvěn posledních tanečních setů ze všech směrů probíráme hudbu, večírky i životy. Z nejhezčích momentů se stávají ty nejtrvalejší festivalové tradice. Slobodné vinárstvo odzátkovává další a další lahve. Sauvignon, Veltlín i sladké rosé. Na příruční sedmidecku v plastové lahvi si zvykáme rychle. Vlastně jsme si už dávno zvykli.

Sedíme v trávě u festivalové brány, kterou opouští poslední návštěvníci a záhy i na korbách naložené ToiToi. Pijeme víno, píšeme reporty, nahráváme fotky. Press centrum pod sluncem, s výhledem na věž trenčianského hradu i blízké kopce. Slovenská garážovka Genuine Jacks nastupuje do taxi, včera odehrála set právě v Café Kušnierik. Jeden z desítek, co jsme stihnout chtěli a nestihli. Určitě to bylo dobré. Jejich manažerka vystihuje všudypřítomnou náladu. Zítra se prý vrátí uklízet. Nechce se jí domů. Ani nám, ani trochu. Pouštíme si My Way od Limp Bizkit. Jednu ze závěrečných písní, co nám utkvěla v hlavě z closing setu Ink Midgeta. Popohodová deprese je stejně reálná a nevyhnutelná jako zácpy do Prahy. Our way on the highway. Píše mi kamarádka z ústředí, že by měl festival začít znovu pro všechny, kdo na něm pracovali, aby si taky užili koncerty. Dodal bych, že by měl začít znovu pro všechny, už jen abychom využili naše plány bé, cé… ostatně někdy nevyšly ani ty á. Nevadí.

Když po páté ranní vychází slunce, před hlavním pódiem jsou dva tisíce lidí. Tančí se na zběsilý gypsy band Lomnické Čháve, tančí se zběsile. Pomíchaný dav sluncem oslněných tanečníků vynořených z hlubin rejvů i těch, kteří si kvůli tradičnímu vítání slnka nastavili budíček. Líbají se kluci i holky, líbají se kluci i kluci. Pohodová alchymie, pro jejíž popis nenacházím slova na místě ani teď. Točím pár videí, ale vzdávám to. Můžete mít kolik chcete peněz, ty největší headlinery a sponzory, ty nejluxusnější VIP zóny a největší stage. Ale přimět tolik lidí věnovat poslední energii i spánek poslední den festivalu si musíte zasloužit. V tomto případě dvaadvaceti lety poctivé snahy udělat nejlepší festival na světě. Naviděnou u slunečnic, ať už příští rok budou nebo ne. Pohodové tradice jsou silnější než realita.

Míjí nás auto se stánkem grilovaného oštiepku na přívěsu. Je čas odejít.

Děkujeme.

Info

Pohoda 2018
5. - 7. 7. 2018 letisko Trenčín, Slovensko
fb událost

foto: Zuzana Malá

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace