Preview: Eurosonic Noorderslag 2019

Promrzlý lednový Eurosonic absolvujeme pravidelně, snad každá návštěva groningenského festivalu, jinak zvaného „matka všech showcasů“, bývá zajímavou, trvalou a často i dobrodružnou zkušeností. Zvídavé oko místní dramaturgie se letos zaměřilo také na Česko a Slovensko, národnímu fokusu se budeme věnovat v jiném příspěvku. Programu přehlídky tradičně vládne zejména pop v různých podobách, ale pronikavá modrá světla severu zaří i z mnoha více či méně okrajových žánrů, díky kterým kredit a úroveň festivalu neslábne. Z letošního výběru navíc plánovaně vynecháváme dávno objevené jistoty typu Maarji Nuut, Mavi Phoenix nebo Holy Motors, na které se půjdeme s velkou chutí podívat pochopitelně také. Povinná devítka, abecedně.

BLACK MIDI (UK)
Anglická čtveřice míří do severního Holandska s nálepkou jednoho z největších objevů loňského roku, a to teprve nedávno oslavili první rok existence. Část Full Moon crew už nadšeně referovala o jejich koncertě na Le Guess Who?, ve výročním žebříčku serveru The Quietus se jejich singl s průzračným titulem „bmbmbm“ dostal na čtvrté místo v padesátce nejlepších tracků roku 2018 (mj. před Aphexe Twina, Jenny Hval nebo Sophie, aby bylo jasno) a NME nebo Loud and Quiet rovnou hovoří o nejlepší kapele ze současného Londýna. Rázná směs postpunku a noiseu, kořeněná neposednou matikou.

DELGRES (FR)
Francouzská putyka, karibský rum a bahno z Mississippi. Trio Delgres tvoří osvědčení studioví muzikanti, kteří s neúnavnou grácií boří hranice žánrové i kulturní. Na své si přijdou fanoušci The Black Keys, G. Lovea nebo Tinariwen a rozhodně se bude i tancovat. Subtilní nástrojové obsazení kytara, bicí a suzafon v jejich případě rozhodně není omezením, ale naopak výhodou, rozhodně doporučujeme debutové album Mo Jodi.

DIE WILDE JAGD (DE)
Album Uhrwald Orange loni ve Full Moonu doporučoval Nicholas Wood z The KVB jako skvělou ukázku moderního krautrocku, což vyprovokovalo jistou závislost některých členů redakce (zejména editorky Kateřiny). Projekt Die Wilde Jagd se zrodil v neposedné a podivuhodné mysli producenta Sebastiana Lee Philippa (někteří si možná vzpomenou na šarmantní duo Noblesse Oblige z okruhu berlínské značky Pale Music), o zmíněném krautrocku se můžeme bavit stejně dobře jako o shoegazu nebo dream popu – zásadní devízou alba je ale unikátní a nečekaně široce odhalená krajina Philippových divotvorných snů a vidin, představená v nebývale sevřené a komplexní formě.

JACCO GARDNER’S SOMNIUM (NL)
Bezesporu jeden z možných vrcholů přehlídky, holandský producent, multiinstrumentalista a vůbec všeuměl Jacco Gardner je jedním z těch, kteří se na svět dívají zásadně a pouze skrze sklíčka starobylých kaleidoskopů. Psychedelie v erbu, v krvi i srdci. Alba Cabinet of Curiosities nebo Hypnophobia rozhodně nezklamala, listopadová novinka Somnium ale doslova uhranula. V hlavní roli analogové syntezátory, nechybí ani barokní příčná flétna nebo košaté smyčce. Fanoušci Johna Carpentera, pozor.

LONKER SEE (PL)
Polský avantgardní jazz je pojmem už od raných šedesátých let, od dob legendárního Krzysztofa Komedy nebo jeho pokračovatelů, jako byli například Zbigniew Namysłowski či Michał Urbaniak. Stranou nezůstává ani současná generace, která se právem chlubí četnými přesahy do dalších sfér hudebního vesmíru – jen tak namátkou zmiňme třeba skupinu Niechęć, solitéra Wacława Zimpela nebo zrovna krakovský kvartet Lonker See. Ten u příležitosti svého parádního loňského alba One Eye Sees Red zmiňuje mj. tak odlišné žánry, jako jsou ambient, stoner rock, psychedelie nebo death metal. A kupodivu oprávněně.

MEADOWLAKE (NL)
Místní borci pochopitelně nesmí chybět, v rámci alternativní přehlídky Grunnsonic, která každoročně v dobrém slova smyslu parazituje na hlavním programu festivalu a představuje právě lokální jména a spolky, jistě objevíme i nějaká jiná jména, ale o pětici Meadowlake se mluví již nějakou dobu a, podle jejich loňského květnového debutu, zaslouženě. Přirovnání k Beach House nebo The National sice trochu kulhají, ale na tomhle indie rocku rozhodně něco je.

NICO CASAL (ES)
Nico Casal, rodák z galicijského Santiaga, už několik let žije a působí v Londýně. Klasicky vzdělaný klavírista dlouhou dobu psal pouze pro film, je například autorem hudby ke krátkému snímku Shuterrer, který v roce 2016 získal Oscara, na YouTube je možné najít také spoustu videí, na kterých pouze s klavírem interpretuje skladby tak odlišných autorů, jako jsou PJ Harvey, Jamie xx nebo Jon Hopkins. V únoru mu vychází debutové album Alone, tohle jméno si pamatujte.

OCEAN WISDOM (UK)
Jedna z největších nadějí britského hip hopu a člověk, který díky své skladbě Walkin’, v níž dosáhl na poněkud neskutečnou hodnotu 4,45 slova za sekundu, zbavil Eminema titulu nejrychlejšího rappera světa. Tak či tak, o koncertech Oceana Wisdoma se mluví v superlativech a ovace zcela zaslouženě sklízí také jeho razantní loňská kolekce Wizville. Jména několik z mnoha hostování hovoří za vše, hlavní hvězdu zde podporují například Roots Manuva, Method Man nebo samotný Dizzee Rascal. Yo!

HILARY WOODS (IRL)
Jména z vytříbeného katalogu labelu Sacred Bones se na Eurosonicu příliš často neobjevují, ale zdaleka nejen proto stojí jméno irské umělkyně Hilary Woods za pozornost. Někdejší členka kdysi populární indie formace JJ72 se k hudbě vrátila po více než deseti letech, která vyplnila studiem literatury nebo filmu. Získané přesahy a širší rozhled jsou na sólovém debutu Colt z loňského června zatraceně znát, kolekce delikátně propojuje kouzelný ambient s křehkými melodiemi – je stejnou měrou tajnosnubná, intimní i živoucí.