Adam Tomáš | Články / Recenze | 17.08.2022
Dalším z dětí pandemického bezčasí je po dlouhých šesti letech aktuální LP folkového projektu kolem frontmana žánrově kultovních 16 Horsepower Davida Eugena Edwardse. Wovenhand však americké tradice vždy pojímali o poznání svérázněji než Edwardsův předchozí projekt a nová deska to jen stvrzuje. Kovbojů a indiánů se nedočkáme, zato s přízraky a temnotou Wovenhand nešetřili.
Tzv. americká nebo jižanská gotika je kulturně ukotveným pojmem, jeho původ je pak spojen s jedním konkrétním obrazem. Jedná se o plátno Granta DeWolsona Wooda z roku 1930. Slavný dvojportrét muže a ženy v tradičním strohém oděvu se zemědělskými insigniemi dodnes vyvolává jak rozporuplné pocity při pohledu na něj, tak v případě hlubší interpretace. Obraz se totiž stal symbolem protestantské morálky a tradicionalismu komunit v srdci a na jihu Spojených států, stejně jako vybízí k subversivnímu čtení. Jak dokládá například známá parodie s Homerem a Marge Simpsonovými nebo odpor iowského venkova záhy po zpopularizování obrazu, který byl už v době vzniku vnímán s jistou mírou nadsázky a často i posměchu namířenému proti venkovskému, rigidně věřícímu obyvatelstvu.
Je to právě duch americké gotiky, který je silně přítomen v tvorbě Wovenhand od jejich počátků a aktuální LP to dokládá ve všech ohledech a v tom nejlepším slova smyslu, když „zemi zaslíbenou“ na druhém konci Atlantiku neidealizuje ani prvoplánově nekritizuje.
Syrové a ponuré country Wovenhand nezapře podobnost s projekty Nicka Cavea, ale i spřízněných industrialistů Einsturzende Neubauten, postpunkových průkopníků Joy Division nebo v rámci domovské tradice Leonarda Cohena. U nás se pak nabízí přirovnání k výjimečné prvotině české čtveřice Tábor, a to především díky evokování tajemné, člověkem poznamenané krajiny s její pohnutou historií. „Nesnesitelně“ pomalá sóla spolu s hrubým zvukem zase odkazují k westernovým soundtrackům.
Chmurné vyznění si díky propracovaně primitivistickému zvuku drží i dynamická rock’n’rollovka Dead Dead Beat. Právě u rychlejších písní, jako je například Omaha, se projevuje síla zvukových experimentů Wovenhand, které je činí relevantními i pro nastupující generace. Mohutný a epický zvuk připomíná rovněž noisové vody, skřípění kytarových vazeb nebo zvuk bicích podporuje svým katedrálním echem transcendentální působení některých písní. I zde se nabízí podobnost s Táborem (hned v pomalé úvodní Tempel Timber), noiserockovými veličinami Daughters nebo s postmetalovou vlnou ze začátku milénia, někdy dokonce se stoner rockem (Sicagnu).
Nejzřetelnějším posunem a zároveň důkazem eklektického nakládání s tradicí jak jižanské gotiky, tak evropskými tradicemi, je balada 8 of 9, a to do té míry, že jsou zde využita folklórní témata starého kontinentu melodicky odkazující k pozdně středověké a renesanční karnevalové kultuře; zaslechneme tichý odkaz Dead Can Dance.
Edwards v sobě sice na první poslech nezapře syna potulného kazatele, jeho „evangelium“ ale není náboženskou agitkou. Svým vyzněním ve spojení s bezútěšným zvukem a díky repetitivnímu opakování veršů se verbální složka alba nakonec mnohem spíše podobá šamanským rituálům než přísné protestantské rétorice. Wovenhand sice skládají původní a biblické motivy, celkový obraz je ale plastičtější a jeho tajuplnost jistě osloví i neznabohy.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.