AR-CHI-TECTS: emoce ždímané jako pot z trička

Noc a ráno po koncertu. Hlava nebolí z počtu vypitých piv (nula), ani z výsledku druhé prezidentské debaty (profesor vs. inženýr), která stejně pro většinu lidí nemohla nic změnit, ale z úderů loktem do hlavy utržených v pitu. Kde jste se, kurva, učili pogovat? Lokty u těla, maximálně ve výšce ramen. Nebo si to už pamatuju blbě?

Architects se do Prahy vrátili už po roce a čtvrt a tentokrát s sebou místo dobře známých Stick to Your Guns, kteří se ve Foru Karlín ukázali i loni na jaře po boku Asking Alexandria a Parkway Drive, přivezli Kanaďany Counterparts a krajany While She Sleeps. Z jejich vystoupení si však nešlo moc odnést – stížnosti na zvuk, které se na sociálu objevovaly už během koncertu While She Sleeps, byly oprávněné. Z celého koncertu bylo rozumět jediné slovo „hurricane“ ve stejnojmenné písni v závěru jejich setu. Na hlavní hvězdy už bylo všechno v pořádku, ale ve srovnání s loňským metalcorovým večírkem byl ten letošní prostě nevyrovnanější.

Na Architects se moshpity se zformovaly hned s úvodní A Match Made in Heaaven a po první pivní sprše už nemělo cenu stát stranou. Chvíli se pobíhalo v circle pitu, pak se v kotli utvořily sedící veslující řady. V mezerách mezi písničkami se do nekonečna skandovalo AR-CHI-TECTS, což frontmana Sama Cartera uvádělo do mírných rozpaků. Carter je mimochodem jedním z britských ambasadorů organizace Sea Shepherd, která si klade za cíl ochranu oceánů a mořských živočichů, a také stejně jako zbytek kapely dlouholetým veganem. I díky tomu nezní jejich uvědomělé texty falešně, když hovoří o problémech globalizované společnosti založené na moci kapitálu a upřednostňování ekonomického prospěchu nad ochranou přírody a jednotlivce.

V závěru koncertu se Carter rozhovořil o tom, že není ostuda být smutný a že nemá smysl skrývat své emoce, když člověk prožívá ztrátu nebo beznaděj, čímž narážel na nedávné úmrtí kytaristy kapely Toma Searla, kterému věnoval celý koncert. Publikum reagovalo skandováním jeho jména, což nakonec zpěvákovi vehnalo slzy do očí. Emoce se ždímaly stejně jako pot z trička. A frontman dobře poznamenal, že energie, kterou publiku kapela věnovala, se jim mnohokrát vrátila. Fantastický výkon Architects, kterému chyběly jedině ohňostroje, vytvořil v kombinaci s neskutečně živým a oddaným publikem atmosféru, na kterou se nezapomíná.