Arms And Sleepers: Tak jsme tu zpátky na svíčkovou!

Dnes už není žádný tajemstvím, že Arms And Sleepers jezdí na turné, jen aby se mohli stavit v Čechách na svíčkovou. Jen letos tu byli třikrát s časovým rozestupem čtvrt až půl roku. Svíčková je také důvodem, proč vznikla deska Swim Team, která upustila od melancholických a zasněných beatů a vrhla se směrem k hybné rytmice a pozitivním, skoro až veselým motivům, na což upozorňuje i přebal desky svým pestrobarevným kabátkem. Na spleen už jedině svíčkovou. „I always get svíčková with houskový knedlíky never with bramborový knedlíky. But I like them both. I’d like to have svíčková with bramborový knedlíky.“ Říkal Mizra. Nekecám, fakt.

Snažím se najít na internetech, jaké to bylo v červnu na Flédě a jestli jsou tyvole A/A/S teda duo, jak všude píšou, nebo jestli se Mizra nezamiloval do českého jídla přes hranu a neřekl si „bez Maxe víc svíčkové pro mě“. Protože první dva letošní koncerty na Sedmičce a na Flédě byly avizované jako Arms And Sleeper (solo). Do Šapó jsem tedy šel s tím, že je konečně uvidím oba dva, zjistím, jaký je v tom rozdíl, a najednou pan Ramic a stůl plný udělátek. Max Lewis pohřešovaný. Teď koukám, že jsme v pozvánce na koncert psali: „Poslední dobou vystupuje Mizra sám, ale to neznamená, že Max s ním nedělá hudbu. Mizra je prostě větší nomád.“ Myslím, že je to jen zástěrka k tezi, kterou jsem vyslovil výše. Ok, go swim team!

Nebudu předstírat zdvořilost, z celé diskografie mám nejraději desku Matador. Přijde mi smutná, zasněná a melancholická, ale přesto má vajb, který rozhoupe hlavu jako Poeovo kyvadlo. Ideální kombinace. Mohlo by se zdát, že jsem vzorový fanoušek, který novinku odmítne. Ale nic není v životě lidském jisté, jen smrt, jak by řekl pan Kopfrkingl. Na oba singly jsem se chytil jak tonoucí plavčíka. Není to smutné, ani melancholické, jistá míra zasněnosti zůstává. A jak nový sound cválá svižnějším a tanečnějším rytmem, tak i to kyvadlo se houpe ve vyšším bpm. Mizra si to dává stejně stylově, jako když jsem ho viděl naposled, ponořen do rytmu stíhá jen dvěma rukama ovládat celou pracovní stanici, skládající se z rozličných elektronických nástrojů. Tříská do delay pedálu na stole tak silně, že je to slyšet a stává se to tak hudebním i rytmizujícím prvkem. Set plyne, jako když se řineš vodou kraulem.

Večer otevřelo polsko-ukrajinské duo Grisly Faye. Trip-hop potkává glitch. Web kapely tvrdí, že se jedná o audio-vizuální projekt, tentokrát patrně bez vizuální podpory, vadí/nevadí? Největší pozornost si stejně uzurpovala korunka upletená z vlasů, kterou měla Margaryta na hlavě. Vypadala s ní jak lesní elfka nebo skřítek, co se věčně směje. Na stole analogové syntetizéry s tabletem, samplované vokály i mlžně pomalejší tempo daly vzpomenout na Portishead, záchvěv, co se rozplyne pod rytmikou, která občas pálí i drum’n’bassovým střelivem.