Bílý králík zmizí dřív, než řekneš Oxford

Na pražské premiéře (oficiální premiéra proběhla v roce 2013 v Helsinkách ve spolupráci s Kallo Collective) jsem myslela na to, jak se mi po poetických světech Krepska stýskalo (české publikum mělo naposledy tu čest v únoru a březnu minulého roku s představením Mad cup of Tea a Fragile). Samotný název představení nás může dovést až k Edgaru Allenu Poeovi. Proč je havran jako psací stůl? Because Poe write on both. Ozvěna Poeovy básně Havran vracející se jako věčná otázka, na kterou neexistuje odpověď. K Edgarovi ale může odkazovat rovněž podtitul Paraphernalia of E. Cuthwellis. „Nádobíčko“ Edgara Cuthwellise, který byl mimo jiné editorem děl Lewise Carolla a po celý jeho imaginární život s ním sdílel jedno tělo i duši.

Alenka v říši divů je velmi oblíbeným divadelním i novocirkusovým tématem. Existují různé Alenky. Pestré, okleštěné, imaginativně alibistické, vševědoucí, lákavé. Ale tahle Alenka, ta je jen jedna. Sedí na židli u francouzského okna, jakoby z oka vypadla Alice Liddellové a má rozmarné nohy, které si dají jednoduše odchod. Alice Pleasence Liddellová byla dcerou děkana na koleji Christ Church na Oxfordu, kde Charles Dodgson, známý pod uměleckým pseudonymem Lewis Carroll, dlouhou dobu působil. A vzhledem k tomu, že tato Alice asi zapříčinila vznik Carrollovy knihy Alenka v říši divů, místo u okna jí právem náleží. Charles Dodgson byl příležitostně koktavým matematikem, spisovatelem, fotografem a mužem bezbřehé fantazie, k čemuž mu s největší pravděpodobností dopomáhala epilepsie spánkového laloku.

Osobitou poetiku divadla Krepsko lze jen těžko hledat někde jinde. Svět Lewise Carrolla, který se před diváky otevírá je nevyzpytatelný, přesně tak neskutečný jako skutečný, nabízí toho mnoho a bere ještě víc. Vše je dotažené na nejvyšší možnou míru. Edgar's Echo je důkazem toho, že ve snech může být ukrytý bezpočet příběhů, které budeme se zatajeným dechem sledovat a budeme v nich znovu a znovu nacházet další indicie, která nás povedou po cestách, o kterých jsme ještě před chvilkou nevěděli. Vždyť ten brouk na zdi se taky před chvíli nehýbal… Režisérka Linnea Happonen si pohrává s životopisem Charlese Dodgsona (jeho skvělým představitelem je jediný Čech souboru Jiří Zeman) a literárním dílem Lewise Carrolla (kromě Alenky v říši divů a volného pokračování Za zrcadlem se objevuje také báseň Žvahlav), citlivě kombinuje jejich motivy a postavy a vytváří tak spolu s celým ansámblem sen, který chcete žít. Uhrančivá loutková Alice tiše poslouchá Charlesovy příběhy, mezitím co za jeho zády ožívá králík, který není tak vycpaný, jak se zdá.

Malá Alenka (Kristina Dementeva) má do široka otevřené oči a ta větší zase šuplíky magického kartotéky, která působí spíše jako polozapomenutá apatykářská skříň, ve které se rozmohly léčivé představy. Odrostlejší Alenka (Katrine Weigelt Nielsen) se nemusí do krajiny divů vydávat, ona si ji najde sama. Srdcová královna (Pau Zabaleta i Llauger, který zastane víc rolí) i bílá královna v podání Jiřího Zemana si dají čaj u zavěšeného stolu a spolu s nimi ve vzduchu visí mnoho otázek. Novocirkusové techniky jsou zakódovány do svébytného jevištního jazyka, který je tak výmluvný, jak jen může být (cyr-time-wheel králíka Březňáka v podání Juha Sarna). Imaginativní obrazy vás pohltí, hudba, pod kterou je podepsán Mayim Alpert vyplní všechny naše domnělé králičí nory tak, že nás z nich vyžene ven. V Edgar's Echo vše funguje skvěle (nutno vyzdvihnout na vrchol žebříku light design René Vitvara, scénu a masky estonské scénografky Kristel Maamägi) jako soukolí malého strojku v krabici na sny, omotané břečťanem, ve které spí rukavice s králičíma ušima, ovce z krajiny za zrcadlem, cukrové šálky, koňská spřežení a vše, co vás jen napadne.