Jakub Béreš | Články / Reporty | 19.02.2017
Vystoupení v holešovickém Planetáriu zní jako lákavý zážitek sám o sobě, když ale za pult posadíte Biosphera, jednoho z nejlepších skladatelů ambientní hudby pohybujícího se na scéně tři dekády, můžete si být jistí, že akci v jednom večeru vyprodáte klidně třikrát za sebou (což se taky v rámci festivalu Spectaculare stalo). Hodinové promítání do polokruhové střechy mohlo přinést opravdu silný zážitek, ale přineslo hlavně dvě otázky: „Na jak dlouho jsem usnul? Nebo jsem vůbec nespal?“
Program nazvaný Biosphere + INITI Vol. II navázal na dva roky starou spolupráci, kdy se norský magik nechal na témže místě doprovázet dvojicí vizuálních umělců z pražského INITI.org, Danem Gregorem a Daliborem Cée. Ovšem sledovat jejich interakci v prostoru rozděleném sedačkami je poněkud dvojsečné. Nemůžete měnit výseč sledovaného „příběhu“ bez ošívání se v křesle a křeče za krkem, nadto hudební složka hrozí snadno uspat.
A to tím spíš, že Biospherův set nabízel povlovné meditativní motivy bez dramatických zvratů. Den po akci si tak nedokážu vybavit ani jeden hudební moment, který by mi utkvěl v paměti, a stejný problém mám i s projekcemi. Zejména v první půli, kdy nás od nekonečného vesmírného prostoru dělily přelety raket nad pohybující se mi mraky a poučné mapy noční oblohy s vyobrazenými souhvězdími, nebylo jasné, zda jde o lekci z astronomie, nebo umělecký zážitek. Ten se dostavil v druhé půli, když Geir Jenssen alias Biosphere vpustil do svého abstraktního vesmíru velká tělesa a jejich detaily, což se týkalo hudební i vizuální stránky.
Druhá část se už tak nevlekla, kombinace zvuků a obrazů začala mít hypnotické účinky, až se zastavil čas a s ním vše ostatní. Apatie, uvolněnost a denní snění nejlépe vystihují závěr „koncertu“, velká černá díra vtáhla do sebe vše kolem, včetně posluchačů. Biosphere se pak ovšem vrátil do polohy z úvodu večera, takže jste se stali součástí hmoty, která bezcílně bloudila všude kolem, stejně jako celý set. A samotná odysea se stala cílem hodinového putování, které se sice nezarylo do paměti, ale z Planetária jste odcházeli zvláštně očištění a vyrovnaní.
Biosphere (nor) + INITI Vol. II
17. 2. 2017, Planetárium, Praha
foto © Jakub Rozsypal
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.