Lukáš Pokorný | Články | 03.10.2013
Kdybych na to byl dost starý, hrozně rád bych skrze staré železné haraburdí rozebíral umělecké dozrávání Blixy Bargelda. Od křičených slov uprostřed zmučeného lomozu až po melodie, které cloumají celým tělem. Still Smiling…
S úsměvem musel odcházet z vyprodaného klubu Pilot snad každý – nic na tom nezměnil ani fakt, že se koncert kvůli chybějícímu technickému zázemí málem neuskutečnil a začal s hodinovým zpožděním. Malé rozladění z počátečních problémů by mohl člověk vytušit snad jen z podrážděné reakce Blixy na skupinovou stížnost z publika týkající se hlasitosti. A možná také z přiznaného klopýtnutí ve skladbě Buntmetaldiebe. Jinak jako by problémů nebylo…
Na druhou stranu, slabší povahy by se mohly při pohledu na Blixův blahosklonný výraz a vestičku s jedním rozepnutým knoflíčkem bát. Stejně jako na nové desce, která vznikla transalpskou spoluprací s italským hudebníkem Maurem Teho Teardem, neplýtvá Blixa gesty ani na koncertech. Jeho sporé vystupování, soustředěnost a svého druhu uzavřenost nejenom že nahání tak trochu strach, je zároveň sama o sobě důležitou součástí celkového uměleckého dojmu – vsadím se, že půlka zaplněného klubu nepřišla ani tak na novou desku, jako na Blixu samotného. A vůbec se tomu nelze divit, je to neopakovatelný zážitek umělecké svébytnosti a autenticity.
Koncert začal hrubými tahy cellistky Martiny Bertoni (Nur Zur Erinnerung), která sice bez jediného slova, o to však experimentálnějším přístupem dotvářela celý koncertní zážitek. Ten měl čtyři části: Teho se staral o elektronický základ, kytaru a basu, Martina tancovala jednou slowfox, podruhé zase tango smyčcem po strunách a Blixa kouzlil slova. A jak! Pro ty z nás, kteří němčině kompletně propadli teprve s první deskou Einstürzende Neubauten, jsou samozřejmě nejcennější kousky odzpívané v tomhle hořkosladkém jazyce – možná nejlepší byla blixovsky úlisná Axolotl, ve které došlo i na tolik zbožňovaný bargeldovský „nářek Sirén“.
Podobně na tom byly i skladby, ve kterých se zpívá anglicky nebo italsky. Vedle precizního „frontmanova“ projevu se o drtivý dopad postaral také Teho. Zvukové procházky z dílny malého Itala vytvořily v kombinaci se smyčci a pavučinou slov okouzlující koktejl. Když zaznělo úvodní „šeptání“ skladby Nocturnalia a jemné ambientní plochy vyplnily celý prostor před pódiem, nikdo si nedovolil ani špitnout – Blixa sice zpíval o absenci slov a osudové neúplnosti světa lidí, jeho malá noční slavnost ovšem neměla daleko k dokonalosti. O tom, že si těch pár minut každý odžil po svém a do hloubky, svědčil aplaus. Divoký a utržený ze řetězu.
Blixa, Teho i Martina z něj viditelně čerpali sílu a dojímal je – zároveň mu ale Blixa dokázal jedna dvě nasadit otěže. Tu přátelsky zpražil publikum za „aplaus praecox“ (Come Up And See Me), tam zase, velice potichu, uklidnil historkami z natáčení. Jedna taková doprovodila zatím neznámou skladbu Negroni, patrně z chystaného EP. Závěr samozřejmě patřil mistrům: nejprve zazněla patřičně zdeformovaná šedesátková Crimson and Clover a úplně v závěru delikátní Defenestrazioni doplněná Blixovými grimasami. Nebyly zapotřebí, Bargeld a jeho věrní nás už dávno měli na své straně…
Teho Teardo & Blixa Bargeld (it/de)
28. 9. 2013, Klub Pilot, Praha
foto © Kryštof Havlice
redakce 22.11.2024
Do ouška od Animal Music – podzimní edice.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
redakce 17.11.2024
Altpopová zpěvačka Sarah Kinsley vystoupí poprvé u nás, na zážitek vás naladí playlist jejích oblíbených skladeb.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Michal Pařízek 15.11.2024
Rád jezdím na školní debaty. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak.
redakce 14.11.2024
Novou desku, která výrazně vyčnívá nad ostatní letošní releasy, přivezou už 19. listopadu do Bike_Jesus, kde vystoupí spolu s Pain of Truth.