Martin Řezníček | Články / Reporty | 28.04.2016
Lotyšští Carnival Youth mají na své jarní evropské tour hned tři zastávky v České republice. A první z nich udělali v úterý 26. 4. v pražském Café V lese. O support se jim postarali indie rockeři Gits, kteří, přestože jsou z Prahy, evokují spíš londýnskou klubovou scénu. Triko a sáčko, conversky, kytara, basa a bicí, hromada nožních přepínačů, pár odzkoušených nápadů a jde se na pódium. Aby to nebyla taková nuda, Gits připojují ještě klávesy, a rázem se ukazuje, že kytarista a zpěvák je spíše klavírista a právě s rukama na klávesách předvádí to nejlepší z krátkého setu.
Carnival Youth na sebe nenechají dlouho čekat. Pódium si upravují sami, takže nějaké hraní na hvězdy, které od nich stejně nikdo nečeká, se nekoná. Navíc „v lese“ je hranice mezi diváky a pódiem ani ne půl metr do výšky, což samo o sobě vylučuje kapely, které odmítají intenzivní kontakt s diváky. Čtveřice muzikantů se mezi lidi sice vyloženě netlačí, ale nadšené přijetí fanoušků je upřímně těší. A potlesky jsou intenzivní a dlouhé.
Kapela v dubnu vydala druhé album Propeller, a tak byl hodinový setlist až na výjimky tvořen novými písněmi, největší ohlas však sklidily prověřenější kusy jako Octopus, Never Have Enough anebo Sometimes. Poslední z nich přitom kapela neměla v úmyslu hrát, ale publikum si ji vynutilo jako přídavek namísto novinky Flowers.
Mladí Lotyši, balancující na hranici popu a experimentu, si získávají publikum jednoduchým způsobem: prostě hrají svoje písničky – skromně a bez patosu. V dnešní záplavě indie rocku se jim podařilo najít osobitý styl a zvuk, v němž se nápadité melodie chytře spojují a rozvíjí a kde se východoslovanská zádumčivost potkává s precizním západoevropským zvukem. A nakonec jsou to taky příjemně zabarvené hlasy všech třech zpívajících muzikantů, které chytají za srdce.
Díky tomu a také díky miniaturním rozměrům Café V lese se mezi diváky a kapelou na chvíli vytvořilo takřka intimní spojení, což se třeba na loňském Grape festu nepovedlo. To neznamená, že Carnival Youth neumí hrát na větších pódiích, ale na klubových koncertech přidají ještě NĚCO navíc – něco, co se dá naplno předat pouze z očí do očí.
Druhým albem potvrdili Carnival Youth svůj muzikantský potenciál a na turné ukazují, že nic z něj nenechali ležet na podlaze studia.
Carnival Youth (lv) + Gits
26. 4. 2016 Café V lese, Praha
foto © Tereza Kunderová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.