3DDI3 | Články / Reporty | 15.06.2017
Arménští kouzelníci nepotřebují novou desku k tomu, aby mohli předvést skvělé vystoupení, jejich sociálně politické texty jsou i díky nástupu oranžového prezidenta s patkou aktuálnější než dřív. Přesto by novou muziku příště přivézt mohli, na novém materiálu prý pracují od loňského roku...
O zahřívací kolo se postaralo americké hardcore/metalové uskupení Code Orange, které zvukovými vlnami lámalo ušní bubínky a hecovalo nadšené publikum. System of a Down se na své fanoušky přijeli naposledy podívat před dlouhými čtyřmi roky v rámci prvního Aerodrome festivalu v České republice, tehdy ještě v pražských Holešovicích. Předvedli výborný koncert, ale oproti letošnímu výkonu z O2 areny, která praskala ve švech, šlo o chabý odvar.
Třicet skladeb čítající setlist, narvaný hity i kousky pro fajnšmekry, neslevil ani na minutu. Kromě klasik jako Chop Suey, Cigaro, Toxicity, B.Y.O.B. či Sugar přivezli ze šuplíku vytažené pecky Mr. Jack, netradiční This Cocaine Makes Me Feel Like I'm on This Song nebo DAM. Profesionální show doplnil vizuál ve formě všeříkajícího kosočtverce, který střídal záběry na americkou vlajku, modelky v plynových maskách nebo zmiňovaného Trumpa. Proměnlivé panely budily impozantní dojem a ve spolupráci se světelnými efekty přiváděly epileptiky k šílenství.
fotogalerie z koncertu tady
Serj Tankian, po návštěvě českého hlasového specialisty znovu ve formě, si hrál s publikem jako loutkař, Daron Malakian tentokrát jen doplňoval. Suverénní, přesto uvolněné vystoupení bralo dech a dávalo prostor i fanouškům. Vyjícím, zpívajícím, rotujícím. Složení bylo různorodé, těhotná paní nalevo, hulič trávy z Německa napravo. Ze všech kapal pot. Mezi pomalejší momenty patřily pouze Lost in Holywood a Lonely Day, jinak se jelo v kulometném tempu, neuvěřitelné kombinaci stylů, v divoké Tankianově gestikulaci a nezaměnitelném mečáku. Dokonalý zvuk vytočený na maximum znamenal fantastický zážitek. Podruhé je to vždycky lepší než poprvé.
System of a Down (us)
12. 6. 2017 O2 Arena, Praha
foto © Romana Kovácscová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.