Hudební žebříčky FMzine, model 2014 (final)

Výroční žebříčky jdou do finále, takže jak se loňský rok dívá tvrdé jádro Full Moonu, tedy Michal Pařízek, Apačka, bro, Martin CEO Kozumplík? Kdo lamentuje, kdo miluje? Od Converge ke kapitánu Beefhartovi? Ano, a ještě hůř, ještě hloub. Samá guilty pleasure.

Michal Pařízek (Full Moon boss)

Album
Einstürzende Neubauten - Lament
K úplnému zážitku z alba je třeba prozkoumat pozadí a hlavně vidět koncert, možná i proto jedna z událostí roku. Veteráni zase v první linii.

St. Vincent - s/t
Annie Clark letos vyhrála. Málokdo si to zaslouží víc než ona.

Wovenhand - Refractory Obdurate
DEE to má u mě předplacené a dlužno dodat, že dosud neudělal nic proto, aby se to změnilo. Refractory Obdurate zase trochu jiné a zase skvělé.

Xylouris White - Goats
Něco mezi jazzem a world music, nečekaná radost. Výtečné album nepravděpodobné dvojice potvrdil neméně povedený koncert v Utrechtu. Přijďte se přesvědčit 1. února do Podniku.

Grouper - Ruins
Nádhera.

Planety - Nekonečná hudba města zapomeneš
Poetika nejen v textech, druhé album potvrdilo vše, co naznačil debut, a ještě mnohem víc. Je pěkné vidět, když se někdo nestydí za krásu.

Kalle - Songs from the Room
David a Veronika hrají s intimitou a křehkostí, kterou není záhodno nikterak podceňovat. Velmi silné.

Tvrdý/ Havelka - U nás v garáži
Martin s Vaškem našli v písničkách, které znám celý život, něco úplně jiného, než si odtamtud pamatuji. Děkuju.

Song
The Afghan Whigs - Matamoros
Soul, americana a Greg Dulli v nejlepší formě. The Afghan Whigs vydali dva roky po svém návratu mnohem lepší album, než nás mohlo napadnout. Matamoros je jeho esencí.

Einstürzende Neubauten - The Willy Nicky Telegrams
Každou notu z alba Lament je třeba detailně prozkoumat, a pokud vybrat jednu píseň, tak právě první duet Bargelda a Hackeho v historii kapely. Neuvěřitelně chytrá a dotažená záležitost.

The Handsome Family - Far from Any Road
Nikdy jsem tuhle kapelu neměl moc rád a asi se to nezmění. Úvodní píseň k seriálu True Detective ale byla jednoznačně písní prvního čtvrtletí 2014. Jistě nejen pro mě.

Kapela
Einstürzende Neubauten
Návrat po dlouhých sedmi letech s vynikajícím albem (představením) Lament a hlavně ohromná vnitřní radost, která je ani po všech těch letech neopouští. Drtivá většina mladých kapel by si z nich měla vzít příklad.

Ought
Skvělé album More Than Any Other Day vydané na labelu Constellation tak nějak nenápadně získávalo body, až se nakonec z Ought stal undergroundový hit roku. Turné se protáhlo na skoro šest měsíců, a pokud všechny koncerty byly takové jako ten úplně poslední v holandském Utrechtu, klobouk dolů. Čekám velké věci.

Koncert / festival
Einstürzende Neubauten - Le Guess Who?, Tivoli, Utrecht
Opět Neubauten, nedá se nic dělat. Teprve na koncertě ukáže Lament pravou sílu, měl jsem to štěstí navíc v úchvatném prostředí Grote Zaal v neuvěřitelném komplexu Tivoli v holandském Utrechtu.

Ty Segall - Beatpol, Drážďany
Rock'n'rollová show roku. Ty Segallovi jsem to začal věřit pořádně až letos, ale za to se vším všudy. Koncert v Beatpolu byl posledním razítkem. Vynikající.

Neil Young & Crazy Horse - Filmnächte, Dresden
Všechno je jednou poprvé, tohle bylo možná zároveň naposledy. Koncert Crazy Horse je jedním z těch zážitků, o kterých se moc mluvit nedá.

Full Moon Stage na Colours of Ostrava
Mimo kategorie. Druhý ročník FM Stage se povedl náramně, snad až nad očekávání. Díky všem, kdo tam hráli, a všem, kdo se na ně přišli podívat.

Objev
The Amazing Snakeheads
Skotskou trojici jsem objevil s půlročním zpožděním, ale o to byl náraz intenzivnější. Sprostá rock’n’rollová špína, pořád nechápu, jak takovouhle desku mohl nahrát někdo z britských ostrovů, notabene z Glasgow. Zrzavý Elvis v čele JSBX nového věku.

Fumaça Preta
Garáž, voodoo, tropicalia a Captain Beefheart na jedné hromadě. Tahle divoká čtyřka mi utekla o pár minut v Utrechtu, těším se na ně v lednu na festivalu Eurosonic. Skvělý debut a podle všeho výborné koncerty.

Lola Colt
Vkusu Jima Sclavunose je třeba věřit, když už si někoho vybere, dobře ví proč. Debutové album v Londýně usazené šestice v jeho produkci je skvělé, Lola Colt patří do přímé linie Jefferson Airplane a Siouxsie & The Banshees. Žádná revoluce, jenom radost.

Guilty Pleasure
Žádná nová se neurodila, o těch starých už se dávno ví.

Drink
Barco Reale di Carmignano 2010
Pragomošt Original

---

Axe (Full Moon Mag, Full Moon Zine, KYEO)

Album (kompilace)
Death from Above 1979 - The Physical World
Často chci vypnout a v rámci tohoto vypínání nechci hledat rytmus ani melodie, nechci poslouchat „zlo“ nebo jiné zosobněné emoce, nechci muziku #nadrogach, ani nechci přemýšlet, jak depresivní/zajímavý/mnohooktávový je vokál. Chci si zpívat a podupávat do rytmu a na koncertech chtít do kotle a chtít hrát na basu. Dva akordy a dost.

Dean Blunt - Black Metal
Naživo autorské čtení s divadelním přesahem, ale ve sluchátkách je Black Metal superpop (podle vzoru superfood), jak bych si ho bývala přála, kdyby se mě někdo zeptal před deseti lety a já měla z budoucnosti opravdu dobrý pocit.

Graveyard Train - Takes One to Know One
Je tam všechno, co mám ráda: country, blues, kytary, co zní jako harmonika (sic), trochu Those Poor Bastards, trochu Modest Mouse a trochu pAper chAse (obal), hluboký vokál, 21 minut v sedmi skladbách a so, so low in the mix.

Song
John Congleton - Temporary Custodian (demo) / Until the Horror Goes (demo)
Ani nechci vědět, čeho je to příznak, ale občas se budím s linkou „this is what it’s like... we will not be saved/ we went looking for the sublime/ we find only the inane“. A jsou to náhodou super rána.

Death from Above 1979 - Right on, Frankenstein!
Miluju to tempo, podladěnou basu, slajdy a sólo v 2:13.

Mark Lanegan Band - Sad Lover
Má to na mě podobný efekt jako The Gravedigger’s Song (bohužel i včetně toho, že zbytek desky mě tolik nebaví). Akorát je to veselejší a nikdo nezpívá francouzsky.

Kapela
Swans - Bez ohledu na to, jak mě (ne)bavili naživo a album To Be Kind nejsem schopná soustředěně poslechnout do konce, považuju Swans za nejrelevantnější kapelu na scéně: od zvuku přes přístup až po byznys model. Říká se, že hranice mezi šílenstvím a genialitou je tenká, a já tvrdím, že Michael Gira je génius.

Koncert / festival
Converge @ Brutal Assault 2014
Necrowdsurfujete každý den, že!?

dEUS 10.12.2014 @ Scala, Londýn
Nejsem vždycky ujetá na playlisty, ale dEUS mají v katalogu několik písní, které pro mě znamenají strašně, strašně moc. Ještě nikdy se nestalo, že by je zahráli všechny („musela“ jsem si je dát, v průběhu posledních deseti let, devětkrát). Až teď.

Pixies @ Primavera Sound 2014
Dobře, ještě jednou, naposled. Koncert, kde si kleknete na kolena a myslíte to vážně, je prostě vyšší level. Dělali jsme tam i jiné, méně pochopitelné věci. A nebyla jsem opilá. Try this trick and spin it. Yeah!!

Objev
Nedokážu sepsat, natož seřadit. Pořád něco objevuju. Třeba Death from Above 1979 nebo Silver Apples z roku 1979. A těch desek, co jsem objevila po čistce složky mp3 na externím harddisku… Pořád mi někdo něco doporučuje, pořád někdo z nějaké kapely něco vydává, pořád se píšou žebříčky a vůbec si nikdo nedokáže představit, co všechno má v archivu Josef Sedloň z R1. Nekonečný proces viz proces nekonečný. Proces nekonečný viz nekonečný proces.

Guilty Pleasure
Royal Blood. Všichni tvrdí, že je to blbost, a že takhle zněli The Kills, když jsem ještě tahala kačera. Jenže si vemte, že deskou roku v mojem vesmíru jsou Death from Above 1979... a nenaděláte nic.

Drink
Objevila jsem černé kafe. Díky, světe!

---

Martin Kozumplík (CEO)

Album
Jack White - Lazaretto
Předchozí Blunderbuss bylo dobré, Lazaretto je ovšem nepřekonatelné. Jack bude mít co dělat, aby udržel nastavenou laťku. 2014 byl jeho rok.

Ty Segall - Manipulator
Při kadenci, se kterou Ty Segall chrlí jedno album za druhým, je jen těžko pochopitelné, kde ten chlap bere nápady. 17 hitovek na jednom albu.

Spoon - They Want My Soul
Nejprve mě přesvědčili živě v Barceloně a následně i posledním albem, že patří mezi nejlepší kapely poslední dekády. Tříletá pauza pomohla, Spoon natočili nejsilnější desku kariéry.

Song
TV on the Radio - Happy Idiot – jasný hit, nakažlivý rytmus, nemůžu ho dostat z hlavy. Melancholický text moc neladí s potrhlým klipem, ale letošní podzim jsem jim věřil každé slovo.

Jack White - Would You Fight for My Love – atomovka.

Kalle - Ten Hours – český objev roku se svojí nejsilnější skladbou.

Kapela
Spoon - výborné album i koncert, nic jsem od nich už nečekal.

Antemasque – kdo se netěšil, až to dá Cedric s Omarem zase dohromady.

Kalle – letos jasně zářili na koncertech i na kazetě.

Koncert / festival
St.Vincent v Barceloně
Na albu není ani poloviční, charisma a energie, koncert roku.

Prong na Masters of Rock
Nečekaně parádní set, skoro jsem brečel dojetím, Tommy Victor ve vrcholné formě.

Tori Amos v Kongresovém centru
Tolik let ji mám rád a na koncert už jsem ani nechtěl, protože poslední alba mě moc nebaví, ale Tori mi jednoduše vyrazila dech, protože její hlas nestárne. Tady jsem dojetím brečel doopravdy.

Objev
Kalle – čisté písničkářství, nadpozemský hlas, pokora.

Guilty Pleasure
Masters Hammer - Vagus Vetus – u jejich textů řvu smíchy, skvělá deska!

Zklamání roku
Pink Floyd – úplně zbytečná deska.

Drink
Polička!

---

bro (Full Moon, Kabinet múz)

Album (kompilace)
Young Widows - Easy Pain (Temporary Residence)
Earth - Primitive and Deadly (Southern Lord)
Holy Sons - The Fact Facer (Thrill Jockey)

"Jedna až tři položky," říká jasný diskurz, to mám rád. V roce, kdy vydají novou desku Earth i Young Widows, takovou skutečnost nemůže ignorovat snad žádný řebřík. Co se nevešlo: rozhodně novinky Shellac, Kalle a OTK.

Song
Pillars and Tongues - Dogs
Tomáš Vtípil - Vlak
Planety - Dva břehy

Dogs jsou sice z letošní End-dances, ale objevil jsem to prakticky až na přelomu roku, takže co jako. Navíc to má skvělé video, pouštím furtdokolapryč. Vtípilova deska Syntax Error a vybraný track Vlak ("makes me wanna fuck fuck fuck...") vlastně to samé (až na basenci klipu, pokud vím), takže tuhle kategorii jasně vyhrávají Dva břehy, u nichž se krásně lámou boky, předstíráte-li běh do rytmu písně (tj. mám vlastní choreografii).

Kapela
Pontiak
Nod Nod/ Five Seconds to Leave/ Kalle
Inheritance

Pontiak vydali další skvělou desku, znovu objeli Evropu, kterou si získali nejen hudbou, ale i vřelým postojem k životu jako takovému, vrátili se domů a závěrem roku ohlásili, že otvírají vlastní pivovar; tohle byl v mých očích jasně jejich rok. Famílie Nod Nod/ Five Seconds to Leave/ Kalle snad nepotřebuje komentář; silné koncerty, vynikající nové desky, co chceš. Inheritance jako (právem) ambiciózní mladý projekt. Nové EP a koncerty podtrhujou, že si tahle kapela našla přesně to místo, v němž se cítí pohodlně a vyčnívá. God bless.

Koncert / festival
leden – Slim Cessna's Auto Club (Lucerna Music Bar, Praha)
duben – Pillars and Tongues (Boro, Brno)
červen – Chee Chaak Fest (Hlubina, Ostrava)
prosinec – Got a Wolf (Skleněná louka, Brno)

Basák Got a Wolf říkal, že to nebylo dóbry, ale on hovno ví. Viděl jsem je prvně (konečně) a bylo to odzbrojující, fakt. Nebo jsem si jen na koncertech příliš dlouho dobře nezahrozil. Pillars and Tongues z edice Nezapomenu, Slim Cessna’s Auto Club mě napodruhé nevyhnali na bar, no a jasným vítězem letošních večírků nakonec zůstává ostravský Chee Chaak Fest. Ano, akce měla hrubé nedostatky, ale kdo by chtěl bycha pohonit. Smekám před takovými akcemi. Náročný lajnap, nekompromisní prostor, srdce a hlavy otevřené.

Objev
Pacino - Teď jen doufám, že kluci nezačali hrát už loni, ale jinak rozhodně. Už demíčko Ne tak daleko (nebo jak se to jmenuje) se dobře poslouchalo (i přes hrubý mix, ale nešť), naživo...

Guilty Pleasure
Se dávno nestydím.

Drink
negroni/becheroni
mozkomor/mozkobrus
Malteco 10 yo/ Cocksucker
Dzje. Se stavte do Kabinetu m.