Keftes Party: Vkus je věc, která se dá tolerovat

Druhý díl promotérských rozhovorů se stočil směrem k brněnským Keftes Party, kteří tento týden dělají rovnou dvě akce. Na scéně fungujou druhým rokem a jsou čtyři. Předsedou je pro letošek Palo (se dvěma hlasy), místopředsedou Křenek, řadovým členem a zároveň šéfkuchařem Toro a pak je tu ještě jeden, který dočasně přebývá v jiném podnebném pásmu, ten, jehož jméno se nemá vyslovovat. Jsou rafinovaní, přijímají finanční dary a panáky (asi skákací). Nové členy ne.

Posledně jsem dělal rozhovor s Viktorem za Naše koncerty a bavili jsme se o neskutečných názvech pořadatelských spolků - v souvislosti s Keftes... se nemůžu nezeptat. Jaký máte vztah k češtině?
Palo: U mě je to docela paradoxní. I když jsem vystudovaný bohemista, tak si myslím, že by se čeština měla trochu rozvolnit, doba obrozeneckých fanatiků je pryč. Místo toho se objevujou nějaké separatistické tendence, všichni ti Moravané (co to myslí vážně) nebo SRS (co to myslí jako srandu) si začínají říkat, že si nebudou kurvit ty svoje škopky, šaliny nebo DVA piva. Puristi jim to dávají sežrat a mohla by z toho být nejparadoxnější občanská válka v dějinách lidstva - válka kvůli deklinaci... třeba. To by se mi líbilo, bylo by to takové švejkovské, přesně v duchu českém, řekl by Tyl. No ale jinak co se týče Keftes Party, tady jde o jazykovou hříčku, kterou snad není třeba vysvětlovat. Možná jen co je to keftes, by mohl vysvětlit Ondra, který to vymyslel. Já mám jinak k češtině vztah veskrze pozitivní, i když bych jí dal občas pár facek.

Křenek: Keftes byl název hamburgeru v Ostravě na Černé louce. Představ si olezlou housku přetékající kečupem, tatarkou a olejem a naplněnou hnusnou oslizlou hmotou. To byl Keftes Burgr. Ale kulo pojmenovat se Keftes Party měl vlastně Klajban, já to jen schválil. Co se týče češtiny, já myslím, že čeština je super, i když u mě teď jasně vede studium futura perifrastického v klasickém sanskrtu.

Palo: Všiml sis třeba, jak se chytlo slovo „spoko“? Čapkovský přínos slezského slangu češtině, aspoň teda v určitých kruzích. Na druhou stranu jsem to zkoumal třeba na Zlínsku a v okolí Slavičína to neuslyšíš – tam říkají, že „spoko“ je slovo, které někdo vytáhnul krávě z prdele. Nekecám. A myslím, že je ještě pár slov, která se začala používat i mimo slezské prostředí (představa takového prostředí je sama o sobě horor), jako „dým“, „lisk“ nebo „skurv“. Slyšíme to všude, od Prahy přes Kolín a Jihlavu až po Uháčko, Olomouc nebo Prostějov. Jak bychom to mohli nemilovat.

Když jsem byl poprvé na vaší akci, zaslechl jsem, že děláte jen kapely, ve kterých je zastoupený alespoň jeden homosexuál.
Palo: Tos slyšel špatně, my se naopak snažíme homosexuály nalákat na naše koncerty jako diváky/posluchače. Jinak toho, žes přišel, si fakt ceníme.

Křenek: Mohl bys chodit i víc ale.

Palo: Když nad tím tak přemýšlím, tak jsme asi kapely, kde by hráli homosexuálové, dělali jen jednou, to byl společný koncert Delilah, First Fatal Kiss a Stevie Brufen. Všechny tři tu podmínku splňovaly.

Tam jsem zrovna nebyl. Dá se v našem prostoru s takovou filozofií spolupracovat s podobně orientovanými partami, nebo je váš vkus poněkud „extrémní“?
Palo: My právě nejsme vůbec extrémní. Děláme vesměs kapely a projekty, které oscilujou mezi klasickým rokenrolem a popem na d.i.y. úrovni. Extrémy, jako třeba „kapely“, co spočívají v tom, že přiděláš snímač na propanbutanovou lahev a zapálíš maketu koně a nazveš to experimental/drone/noise, přenecháváme lidem, kteří k tomu mají vztah a rozumí tomu, nebo to aspoň tvrdí.

Křenek: Jsme hodně v kontaktu s Adamem ze Silver Rocket. A jinak si přehazujem, dohazujem a prokontaktováváme kapely hlavně s Loučkou z Ostravy, Davidem z Tábora a borcema z NAABu. Na lokální brněnské úrovni jsme v poslední době spojili síly s Vrátníčkem a Brokoliskem a taky Pavlem Rujzlem aka Hankem. Jo a jednou jsme vlastně dělali koncert Trigger Effect se slečnou Kačurovou, to bylo moc fajn.

Toro: V rámci podobně orientovaných crew asi extrémní opravdu nejsme. Extrémní vkus máme snad jen z pohledu někoho našimi koncerty nedotčeného. Nejde ale jen o samotný vkus, ten pro nás není tak určující. Jde nám spíše o, řekněme, „vkusný přístup“, ten je mnohem důležitější než to, jestli na pódiu zapaluješ koně nebo nudně postaru drhneš struny. Vkus je věc, která se dá tolerovat, zatímco to, že je někdo pičus, ať už se to projevuje nároky, chováním nebo třeba politickými názory, už ne.

Křenek: Já poslouchám Oasis, a kluci mě berou.

Palo: A já Karmu, ale to berou jen po půlnoci.

Neděláte zrovna známé nebo „populární“ kapely, dá se to zvládnout tak, aby „firemní“ kasa zůstala naditá a nemuseli jste prodávat sbírku starých mincí?
Palo: Samozřejmě že dá, kdyby neexistovaly nevyhnutelné faktory, kterých je celá řada. Vyjebanost lidí, kteří ti jako dobrovolné vstupné dají deset kaček, zpronevěra kasy uvnitř Keftesu (taky jsem se takové účastnil), senzibilita k lisku, nečekané výdaje jako poplatek za ošetření na pohotovosti, kapela alergická na kočky, kapela požadující weed, kapela požadující pizzu, kapela, co neliská (džusíky jsou podstatně dražší), tisk plakátů a zinů, které stejně nikoho nezajímají, kasa za doménu, na které furt běží neaktualizovaný a děsný web (makáme na tom)... Je prostě víc červených čísel než těch modrých, ale asi je to tak správně, protože každá z těch položek má nějaký smysl. To není jako když si Radek Pastrňák řekne o dvacet papírů plus cesťák – tam smysl absolutně chybí. Aspoň pro mě.

Křenek: Bych jen doplnil, že ty zpronevěřené prachy se do kasy vrátily zase zpět, takže se vlastně nic nestalo, i když si někteří myslí něco jiného. Nazval bych to spíše půjčkou. To, že jsme většinou pořád v mínusu, je nám jedno. Vidíme v tom víc než ty prachy a tak to má asi být, i když některým lidem připadá, že nám solidně jebe. A pokud se nemýlím, tak nikdo z nás zatím nic prodávat nemusel, takže je to všecko v cajku.

Toro: Zažili jsme akce výrazně výdělečné, ale spíše převažuje lehký až středně těžký provar. Pokud bychom měli dostatek disciplíny, asi by se to dalo zvládnout mnohem líp, problém je, že když už nějaké peníze na koncertě ušetříme, bar je vždycky nebezpečně blízko.

Působíte téměř výhradně v Boru. Co je na té sklepní díře tak pozoruhodné a jak praktická je z hlediska pořádání hudebních befelů?
Palo: Praktické je to, že tam dělají naši lidi, mají tam levné a dobré pivo, dají nám na gebeno. Zvuk je spoko, světla taky, hajzly většinou netečou. Lo-fi se snoubí s hi-fi.

Křenek: Já si tam navíc můžu za barem odpracovat, co propiju. A hlavně od letošního podzimu tam začla některé akce zvučit ženská, která utekla před finanční krizí z Řecka. Přes prázdniny prošel klub totální d.i.y. rekonstrukcí a celkový design se posunul o něco dál. Já jsem z toho měl strach, protože mám zkušenost, že rekonstrukce jakékoliv hospody/klubu stojí vždycky za hovno, ale tady se to povedlo tak moc, že jsem jen čuměl.

Toro: Výjimečná je směs lidí, kteří se tam scházejí na koncerty, ať už pořádané námi nebo ABBA nebo jiným spřízněným pořadatelským tělesem. Myslím, že se nám společně podařilo vytvořit prostor, ve kterém věci fungují trochu jinak než ve „vnějším“ světě a který nám dodává energii v tom světě přežívat a zároveň naději, že takový prostor může expandovat za hranice klubu, třeba v podobě navázaných přátelství nebo způsobu, jakým jsme tam zvyklí jednat v „obchodních“ věcech. Zjednodušeně: Boro dokazuje, že „realita“ všednosti, která je nám prezentována jako nezvratitelná, jako něco, podle čeho se musíme ohýbat, není zdaleka tak neporazitelná a že jednou se naopak bude muset ohnout ona.

Jaký máte aktuální tahák pro tenhle víkend, tenhle rok, pro tenhle vesmír?
Palo: Na Keftes Party je super, že většinou ne všechno, co děláme, jsou taháky pro všechny z nás. MRC Riddims byla spíš Křenkova záležitost, Xaxaxa moje a Toro si vydyndal Möller Plesset, kteří teprve budou. V každém případě do toho jdem vždycky spolu a stojíme si za tím. Gary, které jsme dělali teď v pondělí, jsem měl původně dělat s Provar Crew, protože s nima měli hrát Chorvati Joe 4 a já jsem právě na ten Balkán trochu piča a Keftes to původně nechtěl. Joe 4 pro mě měli být vrcholem podzimu, akorát kam nechodí slunce, chodí lékař, když to nejmíň chceš. Takže vrcholem bude asi to, že se hodlám zúčastnit happeningu Movember. Na to se těším fest. Co se týče vesmíru, určitě bych tyvole zabrousil jinam, a to do divadla, kterému vůbec neholduju, ale viděl jsem věc, co se jmenuje Indián v ohrožení a je to hra postavená na teorii relativity a navíc tam hlavní úlohu má ten herec, co řve v Dědictví „nová doba, host vyhazuje vrchního“, což je pro mě nepřekonatelný ksicht. A neměl bych zapomenout na Unura v listopadu a strašně doufám, že vyjde koncert Ravelin 7 v prosinci, ale jednání zatím nějak uvízla, tak uvidíme.

Křenek: Pro mě je tahákem letošního podzimu koncert Cars and Trains a Big Spider's Back, který budeme dělat tuhle sobotu 6. října v Boru. Za projektem Cars and Trains stojí jeden chlápek, který se jmenuje Tom Filepp, je z Portlandu, nechlastá a díky tomu, že jsme mu dělali koncert už loni, víme, že je to neskutečně příjemný a skromný člověk. Navíc mu před pár týdny vyšla nová a skvělá deska We Are All Fire, která mě šíleně dostala. Někdo by v tom mohl vidět lo-fi minimalismus nebo dokonce folk, ale já v tom slyším neskutečnou mnohovrstvou mozaiku zvuků, a hlavně strašně silné až popové melodie v kombinaci se zabijáckými texty. Tom vytváří na pódiu většinu zvuků přes počítač a krabičky, do toho hraje na kytaru a ještě stíhá zpěv. Adam Nenadál ho nazval „tichým géniem“ a já nemůžu nic jiného než souhlasit. Big Spider's Back je taky „one man pičus“ a produkuje takový mix popu a chilloutového elektra. Ve spojení s podzimem tahle akce nemůže být nic jiného než koncert roku.

Palo: No, podle toho, co za legendy kolujou o Möller Plesset, bude jejich koncert pro změnu přelisk roku.

Toro: Na frantíky Möller Plesset se nejvíc těším já. Mám na ně nostalgické vzpomínky, neb jsem si v roce 2005, nebo spíš dřív, koupil u Silver Rocket jejich desku Rather Drunk than Quantum, která byla inzerovaná jako "francouzská odpověď na The Jesus Lizard". Hodně jsem to tenkrát sjížděl, ale časem na ně zapomněl. Proto mi přišla zpráva o tom, že jedou turné po ČR jako přízrak minulosti. Stejně hodně se těším na Laundered Syrup, kteří budou hrát před něma. Jsou to chlapi od nás ze Slezska, ze dvou třetin dokonce z hlavního města Goralie Jablunkova. Nejsem si úplně jistý, jestli jsou na tohle lidi v Boru připravení, protože když jsem je dělal ještě dole na Skleněné louce, tak připravení rozhodně nebyli, a kapela asi taky ne, koncert skončil po deseti minutách tím, že zdemolovali kytaru a rozkopali bicí. Tihle dýmaři neznají kompromisy, je to buď – anebo, všechno – nebo nic, a vsadím se, že 31. října bude v Boru všechno, co jste si od rokenrolu kdy slibovali. Anebo to bude úplný průser.

Jeden z vás odjel do Skandinávie – pokoušíte se infiltrovat tamní promotérské podzemí?
Křenek: Klajban tam nejel nic infiltrovat, on se tam jel odlifrovat.

Palo: Klajban je lakomá Barka, ten si místo koncertu zajde tak možná do menzy na hudbu z rádia. Země, kde vládne reálný socialismus s nelidskou tváří (pivo za čtyři sta a víc), mě nezajímají. Jestli Klajban něco infiltruje, tak to budou černé palírny, protože pořád jen kvičí, jak nemá co chlastat. Mimochodem jsem četl, že prý v Norsku umře ročně na otravu metanolem několik desítek lidí, ale Nory to nechává naprosto chladnými. Vikingský stoicismus.