redakce | Články / Seriály | 07.09.2020
Richard Kutěj sleduje vývoj Full Moonu od jeho zrození – Apaččina osobnost a její nenucený styl psaní mu uhranuly, ještě než ho založila. Richard do časopisu přispívá dlouhá léta poutavými, místy poetickými texty, baví ho hlavně elektronická hudba a má v merku domácí scénu. Z Moon Crew se dozvíte, proč je podle něj elektronika současný punk nebo proč je práce s vizuály důležitá i pro undergroundové umělce.
Kdy a jak ses seznámil s Full Moonem?
Ještě před Full Moonem mě bavilo, jak psala Apačka, která časopis pak založila. Ona tehdy do české hudební žurnalistiky přinesla čerstvý vítr, psala po svém a zábavně, člověk tam cítil její energii a zápal pro věc. Nebyla prostě namachrovaný a nudný “kritik”, ale fundovaný hudební fanoušek, co s nadšením vyprávěl o své oblíbené hudbě, což zároveň neznamenalo, že byla zaujatá. Tenhle přístup je mi blízký. Když jsem se dozvěděl, že právě Jana šla do takového projektu, moc jsem tomu fandil, i když jsem měl obavy, jestli se chytne. Přeci jen už byla doba, kdy tištěná média pomalu ustupovala internetu. Přijít s kvalitním a graficky hezky udělaným časákem, navíc s obsahem, který od začátku nebyl cílený na široké publikum, byla odvaha.
Kdy ses připojil k Full Moon posádce? Pamatuješ si na svůj první článek?
Byl to myslím rozhovor a recenze s/na Illegal Illusion, kteří tehdy vydávali desku. S Apačkou měli domluvený rozhovor, a když pak zvažovali autora, napadlo je moje jméno. Illegal Illusion jsou mimo jiné dodnes jednou z nejtvrději makajících kapel u nás, která je schopná smazat nahranou desku a začít na ní dělat znovu, škoda, že se jim nedostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužili. No a když pak končil Musiczone.cz, server, kam jsem psal předtím, oslovil jsem Maxima a Apačku, jestli bych nemohl přispívat do Full Moonu. Oni kývli a jsem za to dodnes rád.
Píšeš o hudbě dlouho, Full Moon je tvým několikátým působištěm. A píšeš zejména o domácí scéně – jak vidíš její současnou podobu?
Já myslím, že není o moc jiná než v předchozích letech, tedy od nástupu normálních pořádků po roce 1989. Jasně, mnohé věci se změnily, dělat hudbu je dnes technologicky daleko snadnější, mladá generace se díky angličtině daleko lépe dostává k dění v UK, což je fajn a může je to inspirovat. Některé věci se zkrátka mění a vyvíjejí. Mladí milují muziku stejně jako ti starší, snaží se ji dělat dobře a to, že je v ní jiná energie, je přirozené. Oni reflektují současný svět, svoje mládí v něm. Nechci, aby dvacetiletí producenti zněli jako Tricky nebo Nine Inch Nails, jakkoliv respektuji, že i tohle může být jejich volba. Každopádně jsem rád, že dnes po klubech a hospodách už nevidím tolik mladých lidí v trikách s Cobainem nebo Morrisonem. “Vy neznáte současné, mnohdy generační kapely? Tak si je najděte, hudba jede pořád dál,” jsem si říkal.
I tuzemská scéna stojí na produkci zkušených a zajetých jmen, ale to je taky přirozené a jsem rád, že tu furt máme tolik kapel a projektů, které mají co říct i po třiceti letech. Česká - a taky slovenská, kterou beru za “naši” - scéna je silná, má co nabídnout i za hranicemi a zaslouží si respekt. Práce se zvukem, dobrá produkce, neodfláklé vizuály - to je to, co mi doma občas schází. I tohle k muzice patří a týká se to i undergroundu nebo punku. Nikdo nebude méně DIY, když to bude mít dobře poslouchatelné a zároveň pěkné na pohled.
Vypíchl bys hudebníky, jejichž tvorba má nadprůměrnou úroveň?
Moje hudební láska je od devadesátek Vanessa, Samir Hauser a Moimir Papalescu. Neznám jinou kapelu, která by celé ty roky vydávala vynikající alba a zároveň nepřestávala hledat, vyvíjela se, spolupracovala s novými lidmi. A samozřejmě mě baví i jejich nesmlouvavost, neustálá provokace, boj s přizdisráčstvím a odvaha jít až na hranu. V textech, hudbě i vizuálně. Teď bych mohl začít sypat další jména z české i slovenské scény, ale to by zabralo hodně místa a stejně bych byl na sebe ve finále naštvaný, že jsem na někoho zapomněl. Zmíním ještě dva. Vladimír Hirsch už desítky let vytváří osobitý nekompromisní a intenzivní zvuk, skládá nádherné opusy na bázi industrialu, dark ambientu a klasické hudby. Jeho projekty i sólové počiny si zaslouží velkou pozornost a je škoda, že se mu uznání dostává spíše v zahraničí než doma. A Ondřej Ježek - hudebník, producent a zvukař, bez něhož by tady spousta parádní hudby tak parádně nezněla.
Na zinu máš rubriku Co právě v elektru kutěj. Jak ses dostal k tvrdé elektronice?
Mě baví elektronika komplet. Ta tvrdší - industrial, EBM a další, mě baví hodně, ale stejně tak mám rád taneční elektroniku, hip hop, trip hop, dub, britský dubstep, ambientní snivost i temnotu. Baví mě i okrajové věci - improvizátoři, avantgarda, hledání nových směrů a zvuků, sound art, field recording. Elektronika nabízí všechno. Od hlasitých extrémů přes bizarnosti, dobrý pop, věci, kde zní i ticho, a ty oceňuješ minimalistickou atmosféru tvořenou několika linkami, zvuky či loopy. Nakopne, roztančí, donutí tě přemýšlet nebo se jen tak kochat a rochnit ve zvuku.
Elektroniku navíc vnímám i jako současný punk. Ne ve smyslu hudebním, spíš v přístupu. Dnes si každý, koho to zajímá a baví, může stáhnout program, zapnout komp a tvořit. Takhle kdysi vznikala i punková či DIY scéna a její estetika. Lidi chtěli dělat muziku, měli vlastní představu a zprvu se k tomu dostávali těmi nejjednoduššími způsoby, za pár šupů sehnali aparáty a hráli. Dnes už k tomu nepotřebuješ ani zkušebnu.
Tvoje recenze jsou poetické, člověk z nich tu hudbu přímo cítí. Nepíšeš i prózu nebo básně?
Nedokážu posoudit, jak recenze působí, ale doufám, že se dají číst a plní i tu základní úlohu: dostat hudbu, kterou miluješ, které věříš, mezi další lidi. V dobách, kdy jsme s kámošem Vrbisem žili poměrně bohémsky, jsme si o kocovinách v práci posílali maily-básně. Bavilo nás to, jednu dobu jsme uvažovali, že to vydáme pod názvem My dva cypové píšem vám, ale nakonec k tomu nedošlo. Nikdo o nic nepřišel. V mládí jsem, asi jako mnozí, koho baví knížky, napsal pár povídek. Jsou někde v šuplíku.
Hudba, kterou poslouchám a o které píšu, často probouzí obrazotvornost sama o sobě - člověk si u toho představuje různá prostředí a obrazy. Na druhou stranu popsat zvuk slovy je složité… Naštěstí ve Full Moonu je profesionální a skvěle vedený editorský systém, který člověka nutí na sobě neustále pracovat a hlídá, aby nezůstalo jen u emotivních výlevů, aby jeho texty měly i informační hodnotu. Díky všem editorům za trpělivost, vstřícnost a přátelský přístup.
Čemu se jinak věnuješ, čím se živíš?
Dělám webeditora pro noviny.
A jak trávíš volný čas?
Nejbližší kamarádi a rodina, hory, pobyty na chatě s naší lebednou crew dospělých i dětí v Beskydech, čumění na hvězdy u ohně a tak. Jinak muzika u mě hraje dominantní roli a často už nemám sílu, energii a čas věnovat se hlouběji třeba filmům nebo knížkám. Taky jsem rád líný.
Jsi jen posluchač, nebo sám něco tvoříš? Hrál jsi někdy v kapele?
Kdysi dávno jsme s kámoši založili temnou kytarovku Konec, odkud jsem pak byl odejit, protože neumím na nic pořádně hrát a můj zpěv se tam nehodil. Ale chytlo mě to a rychle jsem přešel do místní punkové kapely Vostnatej drát, co hledala zpěváka. Skončila po několika koncertech. Pak jsem poznal výborného kluka Kněža a spolu jsme založili Placebo Effect. Experimentální bordel, kam jsme se snažili nacpat různé vlivy, co nás bavily: industrial, taneční hudbu i tvrdé kytary.
Dnes občas pustím Ableton nebo Virtual DJ a kutím si svoje. Zvažuju, že si pořídím i nějaké opravdové hračky. Občas dám něco na soundcloud jako Pan Sup, ale jsou to jen takové “sklepní práce”. Každopádně to má jednu výhodu – člověk si uvědomí, kolik je za tím vším práce. Jak tyhle věci fungujou a vznikají, jak se tvoří zvuk, dynamika, aranže, jak je důležitá producentská práce. A potom s větším respektem sleduje a poslouchá díla skutečných producentů, projektů a kapel.
Vzpomeneš si na nejzábavnější text, který jsi napsal pro Full Moon?
Zábavné jsou pro mě všechny, už jen díky podpoře ze strany Full Moonu a celému editorskému procesu. S velkým respektem ke všem hudebníkům, se kterými jsem přišel do styku, nejvíce vzpomínám na rozhovory s Vladimírem Hirschem, Brunem Ferrarim a taky na povídání s Bolehlavem. Toho mimochodem považuji za jeden z nejlepších nových elektronických projektů v Česku, moc se těším, kam to dotáhne. Stejně tak mě baví psát i pro web Fullmoonzine.cz, skvěle se mi hovořilo třeba s Moimirem Papalescem, Josefem Jindrákem z Polí5 nebo s Rybym, co má slovenský elektronický label Aliens Production.
Co přeješ Full Moonu k deseti letům?
Spoustu čtenářů, kteří rádi čtou dobré texty o svých oblíbencích a zároveň se rádi dozvědí o nové muzice. Redaktory, fotografy a další, kteří hudbu milují a žijí jí. A všem hlavně zdraví, úsměvy na líci, lásku a rockʼnʼroll!
redakce 22.11.2024
Do ouška od Animal Music – podzimní edice.
redakce 17.11.2024
Altpopová zpěvačka Sarah Kinsley vystoupí poprvé u nás, na zážitek vás naladí playlist jejích oblíbených skladeb.
Michal Pařízek 15.11.2024
Rád jezdím na školní debaty. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak.
redakce 14.11.2024
Novou desku, která výrazně vyčnívá nad ostatní letošní releasy, přivezou už 19. listopadu do Bike_Jesus, kde vystoupí spolu s Pain of Truth.
redakce 13.11.2024
Filmové tipy od programové ředitelky kameramanského festivalu.
redakce 12.11.2024
Letos to bylo tak nabité, že jsme sotva stihli na jídlo... A nezapomeňte, že se pár drobků z Le Guess Who? objeví v nejbližších dnech také v Praze.
redakce 12.11.2024
Jakou hudbu poslouchají a kde hledají inspiraci tvůrci, kteří se staví proti uhlazeným moderním trendům? V sobotu v Praze.
redakce 11.11.2024
Stadionová kapela nehraje v klubu každý den. Nepropásněte.
redakce 08.11.2024
Co kromě koček, tequilly, radosti z objevování nových měst a dvou společných nahrávek spojuje tyhle holky, které již podruhé vystoupí v Praze pod hlavičkou Heartnoize?
redakce 04.11.2024
Nerada škatulkuju, nechávám se překvapit. Miluju chvíle, kdy hudba prochází každým koutkem mého bytí – v ten moment na žánru vůbec nezáleží, říká Nika a vybírá.