David Vo Tien | Články / Sloupky/Blogy | 06.04.2014
Kde končí hranice snesitelnosti, obsahové i formální, filmového média? Asi nejpalčivější otázka řezavě rezonující po shlédnutí audiovizuálního terroru Moebius, jednoho z nejaktivnějších jihokorejských režisérů Kim Ki-duka. Pakliže vypustíme otázku, o čem film vlastně je, co je jeho myšlenkou a zda-li nějakou vůbec má, co nám zůstane? Jde jen o sadistické zobrazení tabu s nemilosrdností surrealisty, bourání diváckých očekávání nebo naopak jejich důmyslnou tvorbu porušováním pravidel? A co trailer, který toho z pochopitelných důvodů zamlčel více, než je obvyklé?
Formální stránka umocňuje bezcitný atak na diváka. Doslova němý film. Žádná z postav během 89 minut nepronese jediné slovo. Zazní křik, pláč, sten, které ovšem iracionální chování postav vysvětlit nemůžou. Je z toho patrná autorova snaha diváka frustrovat, otázka, proč se ve filmu děje to, co se děje, se vrací čím dál naléhavěji. Zobrazované šokuje a zneklidňuje. V předchozí tvorbě nesklouzával Kim Ki-duk k samoúčelnému zobrazování násilí díky spirituálnímu přesahu nebo rovině příběhu, brutalita byla vykoupena přerodem postav a následným pokáním.
Ani v posledním snímku jihokorejského režiséra nechybí motiv víry, jen v kontextu zobrazených událostí je těžké ho interpretovat, což ještě více znesnadňuje jeho uchopení. Hlavním tématem je Oidipův a kastrační komplex i kastrace samotná, z toho vyplývající závist penisu, pocit viny a pomsta. Komplexy vnucené synovi jednáním rodičů, zde sice vede k drastické proměně jedince, duševní i fyzické, tentokrát ale obléká kněžské roucho nejméně provinilá postava příběhu, jeho oběť. Nejde o snahu změnit se a stát se lepším člověkem, jako spíš o pokorné gesto před vlastním osudem hraničící se šílenstvím. Stejně jako oběti příběhu musí hledat nové cesty k uspokojení, které od slasti přecházejí k bolesti, musí se i oběť filmu Moebius, tedy divák, nastavit na masochistický percepční modus a strhávat vlastní hranice, aby dílo znechuceně nezavrhl a neodešel ze sálu.
Moebius
Režie: Kim Ki-duk (2013)
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.