Russian Circles, Zátopek a Helsinky v Praze

Energie sálající z Russian Circles není škodlivá a „výbuchu” si můžete užívat opakovaně. Čtvrté setkání a pokaždé lepší. Z jiného úhlu – na balkóně – lépe vidíte umělce při práci a užijete si to i jinak: výměna kytar, obsluha krabiček, technika hraní…. Namátkou: už dříve mě zaujala rychlá pravá noha bubeníka Dave Turncrantze (dát se na běh, má Bolt problém). Co on uhraje bez dvojšlapky, by u leckterého metalové řezníka byly „brambory do sklepa”. S poměrně malou soupravou dokáže zahrát velký zvuk a podobně bych mohl pokračovat i o Mikeu Sullivanovi a Brianu Cookovi. Uši stíhaly, oči ne. Ještě že jsou jen trio.

Hostem byla „krabičková” violoncellista s klasickým vzděláním Helen Money. Ve srovnání s podobnou Julií Kent hraje Money vestoje, její hudba je rockovější, víc do toho „řeže”. Pěkné, zajímavé, líbilo se mi, ale přišlo mi to jako ukázka možností spojení starého klasického nástroje s moderními elektronickými „vymoženostmi” než koncertní set. I přes použití krabiček, přednahraných smyček a samplů by delší set asi nudil.

Na úvod zahráli Russian Circles dva kusy z nové desky Guidance Asa a Vorel, pak jsme si připomněli dvě předchozí alba skladbami Deficit a 309. Druhou polovinu setu začala novinková Afrika, po ní můj oblíbený Harper Lewis (stejně jako přídavek Youngblood z dvojky Station), 1777, poslední novinka Calla a na konec v Praze asi povinný Mládek. Opakovaně jsem koukal na hodinky z obav z blížícího se konce: kolik ještě stihnout zahrát skladeb?

Na pódiu působí muzikanti spíše nenápadně, žádné pobíhání tam a zpátky. Bubeník netočí paličkami, nehraje efektně, ale efektivně a účelně. Introvertně a plaše působící kytarista šetří každým pohybem, vypadá, že by nejraději hrál za zástěnou, takže nakonec největší show dělá baskytarista kýváním a předkláněním se do rytmu.

Zvuk bez výhrad, hlasitost dobrá, strohá scéna, žádné projekce, občas trošku mlhy, světla decentní, hudbě odpovídající. Russian Circles podali maximální výkon (fyzicky i hudebně) - při odchodu z pódia vypadali jako Zátopek po maratonu v Helsinkách. Možná pozitivní vliv rozehranosti z předchozích koncertů, dříve u nás tour většinou začínali.

72+ 9 = dokonalý zážitek (a koncert roku). Tenhle stejk se rozhodně nepřejí. Už teď se těším na jaro 2018.