Žebříčky Full Moonu: album roku 2022

Deska roku? Souhrnné hlasování redakce už známe, pokud si ale chcete přečíst i názory jednotlivých redaktorů nebo tipy na desky, které se mezi nejlepší pětku nedostaly, jste tu správně. Co třeba loňské album reggaetonového boha Bad Bunnyho a o nic menší bohyně Beyoncé? Nebo nová díla Big Thief, Fobia Kid, Chat Pile, Ken Mode, Lucrecie Dalt, Mariny Herlop, Soul Glo, The Comet Is Coming nebo Jacka Whitea, který vydal desky hned dvě? Poslouchejte s námi!

Akana
Big Thief – Dragon New Warm Mountain I Believe in You
Tak jsem si nejdřív říkal: dvojalbum je moc. Síla těch písniček se na takové ploše rozředí. Ale chtělo to prostě jen víc času a poslechů. Nakonec je to krása od začátku do konce, taková, nad kterou se mi nechce koumat, ale jen se z ní těšit.

Black Country, New Road – Ants From Up There
Silné album, silný příběh. Výrazný odklon od ducha debutu, ohromně ambiciózní koncept, obnažené emoce, deska, která vás rozemele a vyplivne. A když to takhle může vnímat posluchač, není divu, že Isaaca Wooda to rozemlelo doopravdy. I když bude příští album BCNR třeba stejně skvělé, skoro určitě bude úplně jiné.

Congotronics International – Where's the One?
Takových fúzí Afriky s rockem už bylo. Jenže málokdy s podobným drajvem a bezstarostným pohrdáním hranicemi. Naposledy mě podobným způsobem nakopávali The Ex s Getatchewem Mekuryou, a to už je víc jak dekádu. Tahle deska není dokonalá, není „dopracovaná“, což je zároveň jedna z jejích předností.

Vltava – Spass muss immer sein
Komedianti a Čaroděj s přehledem obhájili právo Vltavy na znovuexistenci, ale Spass muss immer sein je ještě o patro výš. Ohňostroj nápadů, nenápadná jednotící linka a jako vždy skvělé texty ukrývající zase o něco víc posmutnělých tónů.

Dunaj – Za vodou
Ano, další legenda devadesátek a shodou okolností další vodní tok. Ale nemůžu si pomoct, tyhle dvě velezkušené party to letos u mě nad mladými dravci vyhrály na celé čáře. Nový Dunaj je už z vokální podstaty klidnější, ale pod hladinou to pořád vře. Zkušenosti se bohatě zúročily a za zmínku stojí i mimořádně empatická produkce dvojice Ostrouchov-Aid Kid.

Orient – Redwood
Debut mi přišel jako zajímavé, ale trochu chladné hromadění zvuků. Redwood je mnohem oduševnělejší, kompozičně i pěvecky jistější a barevnější. A určitě jim nepřicházím na chuť jen proto, že deska staví ve zvýšené míře na kytarách.


David Čajčík
Alabaster DePlume – Gold
Za koncepci.

Kendrick Lamar – Mr. Morale & the Big Steppers
Za songwriting.

DJ Travella – Mr Mixondo
Za beaty.


Libor Galia
Aldous Harding – Warm Chris
Lucrecia Dalt – ¡Ay!
Rosalía – Motomami


Paulína Janičíková
Derek Piotr – The Devil Knows How
Nežná zvláštnosť a expresivita vychádzajúca z toho, čo je v nás pôvodné. Spojenie, ktoré mám najradšej.


Barbora Kadlíčková
Jack White – Entering Heaven Alive a Fear of the Dawn

Jakub Koumar
Kali Malone – Living Torch
Mezi hrubostí a něčím měkkým, vlídným je velmi rozpitá hranice, po níž se dronální skladatelka Kali Malone pohybuje nejraději. Přísná zvuková organizace v jejím podání neznamená emoční prázdno. I katarze může mít řád.

Christina Vantzou – No. 5
Původně vizuální umělkyně přišla k hudbě spíš shodou náhod. Ale za svou kariéru se naučila pracovat s orchestry a technikou, až dozrála ve špičkovou skladatelku. Novinka No. 5 je velkoryse vzdušná kompozice spojující klasické nástroje se samply tak dobře, jako by k sobě patřily odjakživa.

Sault – Air
Air je obří hudební dobrodružství, od groovů k takřka abstraktním sborům. Air je enigmatická a vrstevnatá deska, v níž vokály hladí, žestě řežou a kompozice gradují až do burácení.


David Kresta
Suede – Autofiction
The Beach House – Once Twice Melody
Arcade Fire – We


Veronika Kubanková
Marina Herlop – Pripyat
Obongjayar – Some Nights I Dream of Doors
The Range – Mercury


Richard Kutěj
Lakeside X – Love Disappears
Špičkový zvuk, mix, produkce, tohle je album evropské úrovně. A k tomu hudební talent a um, takže vymazlené darkelektropopové hity jako víno, které by měli pít i v českých rádiích.

Hasan – Album, které mi změnilo život
Jasně, hip hop, trap, jenže především upřímná zpověď mladého kluka s velkým talentem a hodně dobře udělané darkpopové písničky se skvělými texty.

David Pomahač – Neviditelný
Moc příjemné niterné album nejen o tom, co někdy bolí. David Pomahač to umí hudebně i textově podat opravdu s grácií, hudební spolupráce a produkce Martina Hůly taky pomohla. Originální album, které hledá a na rozdíl od mnohých i nachází.


Daniel Lukács
Watain – Agony & Ecstasy of Watain
Promyšlený tvůrčí krok vpřed provázaný svérazným konceptem – jedna půle pojednává o strastech tvůrčího procesu, druhá se zaobírá povznesením, které přichází na konci. Agresivní, rozvážné a precizně vyprodukované.

Theriomorph – Diabolical Bloodswords
Black metal nejčernějšího zrna. Žádný kompromis, žádné držení kroku s dobou, jen ortodoxní uctívání řemesla. To vše v pádně jízlivém zvuku a temném designu.

Wormrot – Hiss
Nejvyspělejší deska kapely, grindcorový triumf koketující s vysokým stupněm hudebního inťoušství, ovšem vždy na pomyslné hraně – tak, aby nepřepadal do samoúčelných technikálií. Roztodivné žánrové vlivy a nečekané avantgardní výpady doprovází vrcholný vokální výkon Arifa, který se prostřednictvím Hiss s kapelou loučí.

mxm
Kakofonix - Volaný účastník hovor nepřijímá
Buddhisti tomu říkají opičí mysl, já dezolátní láska.

Zuzana Malá
Anki – No More Drama
Bad Bunny – Un Verano Sin Ti
Rosalía – Motomami
Taylor Swift – Midnights
Tokyo Drift – Scorpio Season


Jiří V. Matýsek
Jack White – Entering Heaven Alive (ale i Fear of the Dawn je výborné)

Dunaj – Za vodou
Ta kapela dovede být neustále aktuální, pauze navzdory.

Ozzy Osbourne – Patient Number 9
Tady jsem nečekal nic a dostal jsem legendu ve skvělé formě.

Richard Michalik
Black Country, New Road – Ants From Up There
BCNR rozumejú a vytvárajú domov. Už len to stačí.

Perfume Genius – Ugly Season
Pôvodne soundtrack k tanečnej performance je sám o sebe tak silný, ako len môže byť.

Caroline – s/t
Zmes rozostreného, v šumoch strácajúceho sa folku a povznášajúcich spevov sprevádzali nejedno smutné ráno.

Veronika Miksová
Tomáš Niesner – Imerze
Moc už nám toho nezbývá, snad jen se pohroužit.

MMNK – Uměnení II: Ohnivá pomsta
Tohle tady ještě nebylo, chytré jak hudebně, tak textově, navíc živelná šílenost, vtip, nebraní se vážně, což dnes zoufale chybí.

Berlin Manson – Život končí keď máš trinásť


Michal Mikuláš
The Comet Is Coming – Hyper-Dimensional Expansion Beam Úplné delo.

Isama Zing – Blurry AF
Strašný talent, ale že strašný.

Michal Pařízek
Rosalía – Motomami
Viva la reina.

Combo Chimbita – IRE
Soundtrack několika prvních měsíců minulého roku, každodenně dávkovaný a neoposlouchaný. Neoposlouchatelný.

Adela Mede – Szabadság
Další zimně-jarní okouzlení. S Adélou jsme se pak během roku potkali několikrát, vždy to byla radost. Těším se na příště i na výsledky její residence ve Wormu.

Plus například Lucrecia Dalt, (všechny) Sault, Tomáš Niesner, Danger Mouse & Black Thought, Rocío Márquez y Bronquio, Makaya McCraven, Tamara, Salto with Love, Anteloper, Warhaus, Ibeyi, Nancy Mounir, Mart Avi, Oblaka, Širom, Binker and Moses, Alabaster dePlume, Spiritualized, Katarina Gryvul, Nyx Nótt, Tokyo Drift, Lalalar a spousta dalších.


Julie Pátá
Lucrecia Dalt – ¡Ay!
Deska je dobrodružným průřezem napříč rozmanitými zvukovými krajinami, kde se hudebně zrcadlí i kolumbijský původ Dalt. Každý track na ¡Ay! je naprosto originální a hravý experiment, u kterého můžete snít, tancovat nebo se jen nořit do hlubokého poslechu. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby to byl soundtrack k filmové adaptaci detektivky Raymonda Chandlera.

Jenny Hval – Classic Objects
Rozmanitá, technicky propracovaná, textově bohatá deska, na které je vidět, že Jenny Hval má mimo výborné hudební řemeslo i smysl pro jazyk a literaturu. Zároveň tematizuje okamžik, ve kterém si člověk uvědomí, že veškeré dosavadní hodnoty a názory, které do té doby zastával, můžou být mylné. Je v tom přiznání křehkosti, které vnímám jako odvážné.

Fontaines D.C. – Skinty Fia
Další album, které posouvá postpunkový revival dopředu a v tomhle případě mu dodává víc melodický směr. Důležité je pro mě také to, jak kapely ražení Fontaines D.C. jsou často spjaté s lokálním kontextem (v tom případě Irsko) a jeho sociální problematikou. Skinty Fia je rage mladých, kteří se nechtějí spokojit se stávajícími společenskými poměry. A víc prozaicky, tu desku bych mohla poslouchat na loopu a nepřestala by mě bavit.

Dominik Polívka
Soul Glo – Diaspora Problems
The Callous Daoboys – Celebrity Therapist
They Hate Change – Finally, New
Gilla Band – Most Normal


Adéla Polka
Fontaines D.C – Skinty Fia
Tlak pumpovaný postupně, je pozoruhodné, jak si poměrně neměnnou dikcí vokál získává pozornost. Je to urputné, zlé, a sype se to jako tekuté písky.

Jack White – Fear of the Dawn
Jestli jsem na něj zanevřela po jednom pražském koncertě, tahle deska mě příjemně překvapila, zvukem, barvitostí nápadů, vším, je to plný, hutný, ale i vyvážený. Poctivý.

Nika – Flesh & Soul
Tohle stojí za pozornost jak čistotou, tak precizností. Překvapí vyzrálost a ani angličtina nebolí.


Jiří Procházka
Soul Glo – Diaspora Problems
Syrová frustrace, silné texty.

Imperial Triumphant – Spirit of Ecstasy
Pompéznost zhýralosti našeho světa.

Wovenhand – Silver Sash
Rockově temný country folk zasvěcený bohu.


Jiří Přivřel
Sohn – Trust
Původně sólovému elektronickému projektu Chistophera Taylora doprovodná kapela sluší neméně než symfonický orchestr před dvěma lety.

Bill Callahan – YTI⅃AƎЯ
S posledními deskami se Bill Callahan z mojí hitparády vytratil, s novinkou se vrací na přední příčky. Vyhlížím vinyl.

Fyield – Future Landscapes
Václav Havelka, Kryštof Kříček, Pan Thorarensen a krajiny od ropných polí na jižní Moravě až po tající ledovce na Islandu. Deska s přesahem.


Maria Pyatkina
Bad Bunny – Un Verano Sin Ti
Rosalía – Motomami
Beyoncé – Renaissance


Mariia Smirnová
Caterina Barbieri – Spirit Exit


David Stoklas
52 Hertz Whale – Present Sense Impression
Když jsem o téhle desce slyšel superlativa, jako že už nikdo nic lepšího nevydá, přišlo mi to trochu uhozený…


Jonáš Sudakov
Black Country, New Road – Ants From Up There
Aj bez výrazných žánrových mixov, nahrali pútavý album a pritom ukázali, že vedia byť aj prístupný.

Westside Gunn – Peace "Fly" God
Z množstva releasov od Griseldy je ťažké vybrať najlepší, ale minimálne jeden si vždy zaslúži miesto na výročných rebríčkoch.

Quelle Chris – Deathfame
Podivné beaty, ležérny prejav, hip hop skrz naskrz a zároveň indie.

Štěpán Šanda
Let's Eat Grandma – Two Ribbons
Ženy, co si hrají se synťáky, melodie na pomezí melancholie, nostalgie i euforie, ohledávání vztahů.

Denzel Curry – Melt My Eyes See Your Future
Vystoupení z předchozích her s různými identitami.


Michaela Šedinová
Nilüfer Yanya – Painless
Rok 2022 rozhodně nebyl bezbolestný, ale to deska Painless taky ne. Nilüfer umí v jednoduchých textech zachytit nejsložitější pocity a své vcelku minimalistické hudbě umí vdechnout velkou sílu a energii.

Soccer Mommy – Sometimes, Forever
Když jsem loni při sestavování žebříčků zařazovala písničkářku Sophie Allison mezi objevy roku, netušila jsem, jak moc si mě dokáže získat. Deska Sometimes, Forever představuje zajímavý a nečekaný posun v její tvorbě, kterou do té doby stavěla hlavně na kytaře. Baví mě „nová“ Soccer Mommy, která zajímavě kombinuje osobitý styl s jemnou elektronikou.

Angel Olsen – Big Time
„I’ve never been too sad / so sad that I couldn’t share / When you can’t find the words / guess it’s time to listen.” Jako když se člověk konečně dokáže vybrečet po tom, co dlouho držel emoce v sobě. Tak nějak zní Big Time, deska o bolesti a ztrátě, o smutku, který člověka v hloubi změní. Zároveň ale přináší úlevu, pocit osvobození a snad i naději.


Jakub Šíma
Shygirl – Nymph
Všechno jenom ne shy! Debut roku?

Fobia Kid – Strašidelný dom
Hyperpopový rap o tom, co se děje za zdmi strašidelného domu? Nejmíň doceněný rapper v Československu.

Hugo Toxxx – Mumie
Když „jsem tisíc let napřed“ není jen fráze.

Honourable mentions:
$ilkmoney - I Don’t Give a Fuck About This Rap Shit, Imma Just Drop Until I Don’t Feel Like It Anymore
Frank Flames - Ready 2 Dive
JID - The Forever Story
58g - City Park
Hudson Mohawke - Cry Sugar
Eurodel - Indigo
They Hate Change - Finally, New


Martin Šmíd
Alvvays – Blue Rev
Po pěti letech se vrátili moji oblíbenci z Kanady a zbořili jakékoliv pochyby, které jsem měl o jejich schopnostech. Melodie jsou chytlavější než kdy dříve a skupina je sehraná, jak jen skupina může být. Jsem přesvědčený, že Moly Rankin je na vrcholu popových písničkářů.

Stella Donelly – Flood
Klíčovým slovem pro Flood je vřelost. Kytarový zvuk z prvního alba nahrazují klavíry a dechy, co ale zůstalo, je neodolatelný šarm a odvaha se zakousnout do jakkoli drsného tématu. Málokdo mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři tak bez námahy jako Stella Donelly.


Filip Švantner
Cloakroom – Dissolution Wave
Strhujúce spacerockové steny podložené hrubým sludgeom a krásnymi melódiami.

Ken Mode – Null
Ozveny starého Amphetamine Reptile katalógu zasadené do neutešenej postfaktuálnej doby a dokumentácia snahy nestratiť rozum.

Chat Pile – God's Country
Najlepšia súčasná kapela na pomedzí klasického noise rocku a sludge metalu.

Vojtěch Tkáč
Kevin Morby – This Is a Photograph
Příběhy, záplaty na srdce a roadtrip po cestách i historických etapách Amerikou.

Cold Cold Nights – Ten Years Later
Dojetí, nostalgie, mood, návrat po pěti letech.

Kendrick Lamar – Mr. Morale & the Big Steppers
Sdělení, hrdost, instro a poezie.

Lucie Tlustošová
Big Thief – Dragon New Warm Mountain I Believe in You
Nejlepších osmdesát minut pro mé uši.

Beyoncé – Renaissance
Už pár let na mě vyskakují meme, na kterých lidi říkají, že pro královnu Beyoncé by udělali prostě cokoliv. Už to chápu, už k nim taky patřím.

Rachika Nayar – Heaven Come Crashing
Krásný.

Nora Třísková
Rosalía – Motomami
Taneční tracky i emotivní zpovědi a k tomu skvělá tiktoková performance.

58g – City Park
Čím dál tim lepší.

Marina Herlop – Pripyat
Spojení elektroniky a křehkýho hlasu, hudební meditace i vytržení z reality.

Vaclav Valtr
Comet Is Coming – Hyper-Dimensional Expansion Beam
Neskutečně nadupaná nahrávka, která posouvá kosmický jazz tohoto tria na intergalaktický taneční parket.

Binker & Moses – Feeding the Machine
Nejoriginálnější jazzová deska roku. Binker & Moses se nebáli si zaexperimentovat a výsledek je fenomenální.

Florence & The Machine – Dance Fever
Fanoušci si možná již trochu zoufali, že s každou další deskou je tvorba Florence o trošku méně zajímavá a zábavná, nicméně letošní počin je kvalitativně srovnatelný s prvními dvěma alby. Výtečné.

Karolina Veselá
Louis Cole – Quality Over Opinion
Snarky Puppy – Empire Central
Moonchild – Starfruit


Karel Veselý
Fobia Kid – Strašidelný dom
Rosalía – Motomami
Bad Bunny – Un Verano Sin Ti


Waghiss
Eurodel – Indigo
52 Hertz Whale – Present Sense Impression
Miss Marple – Shit Goes In / Shit Comes Out
Pacino – Sedm světů
Show Me the Body – Trouble the Water
Cancer Bats – Psychic Jailbreak
Lazer Viking – Tunnel Vision
Rolo Tomassi – Where Myth Becomes Memory
Kalle – Under the Black Moss
Birds in Row – Gris Klein

Martina Wes
Lazer Viking – Tunnel Vision
Drť – Minister
MMNK – Uměnení 2: Ohnivá pomsta
Rutka Laskier – Krásná doba
Chat Pile – God's Country
Cave In – Heavy Pendulum
Ken Mode – Null
King Gizzard & The Lizard Wizard – všechny čtyři desky, které letos vyšly
Deaf Club – Productive Disruption
Plosivs – s/t
Spinifex – Spinifex Sings
Down I Go – Aum Shinrikyo
Kurws – Powięź / Fascia
Lambda – Vere Modus