Jak řekl v úvodní diskuzi Honza Kistanov, česká elektronika je otázkou jen asi šesti klubů a malého množství lidí, chybí poptávka. Pravda?

Plano sice stále zůstává ve stínu Oláfura Arnaldse, ale koncert ukázal, že je v jeho možnostech z něj jednou vystoupit.

Natěšená jak puberťák před prvním jointem přebíhám koleje Hlaváku a mé slušňácké já doufá, že nenarazí na Aloise Nebela.

Bylo voyeursky fascinující pozorovat lehkoprstý dialog mezi Cohenem-Milem a Kleinem, zatímco Bresler spíše jemně přitakával...

Solens Arc, čtvrtá deska Kangding Raye, představuje padesát minut hřmoucí krásy rozmanité nátury z dílny Kangdinga Raye.

Fallgrapp: novota zo Slovenska, ktorá naznačuje, že návrat k materinskej reči možno nebude zlým riešením. Floex po slovensky?

Southernlordská kapela Lumbar vydala temné elpíčko The First and Last Days of Unwelcome.

Zazněl průřez tvorbou Against Me!, ze stage se skákalo jak z Nuseláku, Laura dokonce dostala pusinku na čelíčko... Koncerty roku.

Deset skladeb, deset úryvků z románu, ve kterých se proplétá hospodský rock-folk s Rudišovou recitací v němčině i češtině.

Turban měl nedávno hospodskou debatu s mladým producentem Tokyo Hands při jeho pražské návštěvě na showcase labelu Donky Pitch.

Že mají dobrý višňový koláč, neznamená, že to musím každému říct. Četl jsem o podobnosti s Youngem a Crazy Horse...

Čekáme, až dorazí publikum, bavíme se. Bez nazvučení berou kytaru a basu, Joe si chystá mikrofon a odpálí emocionální vykleštění.

Rozhovor s kapelou Totem Skin trval nakonec déle než vlastní koncert, upřímnost a nadšení mladých Švédů byly ale odzbrojující.

Jedna z největších hvězd letošních Colours přijede s novou deskou. Unikátní soulový hlas z Austrálie, Chet Faker a Built on Glass.

S norským písničkářem Moddim jsme se sešli před jeho koncertem v Jazz Tibet Clubu v Olomouci. Proč jezdí na koncerty vlakem? A kdo to je?

To s sebou nese evokaci rozvrkočených zpěvaček Neue Deutsche Welle raných osmdesátek... A nejen to - Rebecca Bergcrantz.

To, co se strhlo po Bachelorette a jejím rádoby májovém deštíku, by se dalo popsat jako průtrž mračen. Wye Oak, Baltimore.

Téměř filozofická debata s Rhysem Braddockem z Gerdy Blank o kvalitě českých kapel a podstatě muziky jako takový.

Skoro jako mramorová socha, na které se pohybují jenom prsty a zpívající ústa. Johnny Winter nic jiného nepotřebuje.

Glitch Mob si do Čech přijeli pro jasné zlato – hrdý sold out. Začátek nepřesvědčil, ale pak se něco zlomilo a beat to nebyl.