Čtvrtá květnová sobota přinesla krom průtrže i nevšední program o čtyřech chodech. Minifestival v Bystřici p. Hostýnem.

S nabušeným setem se do Turbanu dostavil mladý DJ a vyznavač New Jersey beatového étosu Kewu. Neváhejte a ládujte do uší!

V radostném a uvolněném opojení po koncertě podebatovali o situaci v domovském městě a pojmenovávání písniček. Superego Kid z Kroměříže.

Jak je důležité míti k.y.e.o., díky kterým nás v MeetFactory podruhé lapil Ben Frost pod krkem a asi hodinu různými postupy rdousil.

A vyslúži si vďaka tomu zaradenie do rovnakej elektronickej žánrovej stajne, akú okupujú James Blake či How to Dress Well.

Absence pódiového elánu a rapové přesnosti, tedy dvou věcí, které se jinak dokáží poměrně zdatně nahrazovat, večeru škodila.

Zahajovalo se hitem Matalii Ja Mustii a pak už sirény odhodily mikrofony a daly rozkaz „let's dance and have fun“!

Že je jeho jméno povědomé? Může to být způsobeno „angažovaným graffiti piecem“ od brněnského Tima... Josef Toufar a číhošťský zázrak.

Nad byrokracií, radostmi, vrtkavým počasím i hudebními objevy se zamyslela ředitelka festivalu Na jednom břehu Martina Součková.

Ian zmateně kouká na početné, leč lehce zaražené publikum, a početné, leč lehce zaražené publikum kouká na Iana. Tohle asi nečekal.

Seasick Steve je bez nejmenší pochyby zjevem na bluesové scéně. V srpnu loňského roku mu vyšlo šesté album Hubcup Music.

Pokud bychom měli označit nějakou nahrávku z poslední ambientně industriální líhně za popovou... je tu A U R O R A.

Ano, album přímo vybízí k aktivitě produkující endorfiny, tedy běh, sex nebo cokoli podobného rázu... Hot Dreams.

A pak jsou kapely skrze čas a prostor, kapely výsostně kmenové, které si užívají zasloužené pozornosti mimo zorný úhel.

Na rozdíl od předchozího dne přitáhl Astronautalis už od odpoledne daleko víc lidí, aspoň na chvíli se umoudřilo deštivé počasí...

Lucerna Music Bar natřískaný máničkami v džískách, vhodně zvolená předkapela Private Earthquake, houstnoucí atmosféra plná očekávání...

Když tu byl před nedávnem Dylan Moran, měla jsem pocit, že se dívám na jeho DVD. Bill Bailey si to jede trochu jinak. A možná že lépe.

Dá se slovy reprodukovat večer, který vám změní život? Ne. Má cenu se o to snažit? Lezl jsem do prázdné Sedmičky a měl takové tušení…

Fanoušci jsou k Amos chápavě nespravedliví už nějakou dobu a fňukají po návratu 90. let. Co s tím udělá nová deska?

Divoký světla, nebo projekce, mít oboje, je jako rozdělávat oheň v dešti. O nadhledu sebemrskače a nesmyslu pro humor.