redakce | Články / Sloupky/Blogy | 28.06.2013
Voraženej kytarovej rock, kterej rozmlátí na kusy všechno, co mu stojí v cestě. A to ho teď kluci začali nově mastit s klávesama. Takhle nějak se rozumí pojmu nová škola v anglickým Exeteru.
The Computers jsou prostě garáž jak Brno, ve který byste si ale nenechali ani starou omlácenou stodvacítku ze strachu, že vám ji v tom šrumci, kterej kolem sebe nadělaj, semelou. S takovým nasazením tyhle kluci z ostrovů hrajou. Jako o život. Říznej garage punk nesoucí v sobě odkaz The Cramps, The Sonics nebo The Hives, prohnanej turbínou vodní elektrárny. Míň melodií, než by člověk dle předchozího přirovnání čekal, ale o to ostřejší kytary, který mrskaj jeden rock’n’rollovej riff za druhým. Pěkně jednoduchý, ale řádně našlapaný bicí, který jsou schopný urvat hlavu všem přítomným v jakýmkoliv klubu. Vyřvanej zpěv, kterej by jim mohl závidět nejeden blackmetalovej počmáranec. Pod tím vším se valí hutná, nabroušená basa, která vám tlačí na žaludek a příjemně lechtá v koulích (potažmo v jinejch orgánech).
Já jsem The Computers viděl naživo poprvý vloni a dost dlouho jsem nezažil valit se z pódia tolik energie – ani před tím, ani po tom. Možná ještě víc jsem na nich ale ocenil jejich upřímnost a bezprostřednost, která z nich byla cejtit jak slivovice z Miloše. Tyhle Angláni na koncertech sypou jednu hitovou pecku za druhou, zpocený od prvního songu do posledního jedou jako blázni v plnejch obrátkách a přitom ještě krásně stíhaj koketovat s publikem jak Bohdalka při estrádě. Pěkně načesaný chlapíci, stylově voháklí v bílejch košilích a tvídovejch kalhotách, působí svým vzezřením jako banda pološílenejch gangsterů, který jsou někde na půl cesty mezi Velvet Underground a Alexovou partičkou z Kubrickova Mechanickýho pomeranče. Zmíněný Švédy Hives mám sice hodně rád, ale tyhle mlaďasové jim, minimálně co do pódiovýho projevu, totálně kopou řiť. A to se týká nejen The Hives, 99 % nejotrlejších kapel vypadá na koncertě oproti The Computers jak banda důchodců ze spriengfieldskýho důchoďáku. Je to zkrátka klasickej příklad skupiny, která si dá letos šňůru po malejch klubech, který rozseká na cimprcampr, a příští rok už ji uvidíme hrát ty samý songy pro deset tisíc lidí ve velkejch halách. Alespoň ten potenciál tam prostě je. A jednou, spíš dřív než později, budeme na ty malý vyprodaný koncerty vzpomínat se slzou v oku. Takže The Computers letos na Mighty v Táboře.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.