Články / Reporty

Davová ohleduplnost a láska k prostoru (Nowa muzyka)

Davová ohleduplnost a láska k prostoru (Nowa muzyka)

Veronika Mrázková, mexhouse | Články / Reporty | 23.08.2016

Nowa muzyka je naše jedna z nejvíc nejlepších kamarádek. Jezdíme tam každoročně, a pokud jsou na vás tamní "elektronické" akce typu Audioriver nebo Unsound příliš náročné, nebo příliš masové, nebo hledáte spojnici mezi nima, Slezské muzeum v Katovicích předposlední srpnový víkend je místo za(s)líbené. Letošní ročník opět nebral ohledy na stylovou vyhraněnost, takže dramaturgie...

dramaturgie
Vesna: Dramaturgie TNM je obdivuhodná. Který festival elektronické muziky zahajuje národní orchestr, lemují koncerty instrumentálních virtuózů a zakončuje funky jazz? I poměr koncertů, libostí, experimentálu a taneční hudby je dotažený. Většina vystoupení navíc navazuje na čerstvě vydané, letošní desky, což jen dokazuje pozici TNM na evropském trhu (a pravděpodobně velkorysou výši dotací ze stran Tauronu).

mxm: Stanové městečka a doprovodný program na TNM byly vždycky obdivuhodné. Který festival si může dovolit dva kempy, když ten jeden má kapacitu 200 a druhý 150 lidí (sick!), aniž by to něco vypovídalo o tom, kolik návštěvníků je ve skutečnosti na festivalu (více než pět tisíc)? Nečekaný bukolický areál na kraji města měl svoji stage, kde se střídali polští djs a která po dlouhých ránech nabízela reprodukovaného Alexe Kentuckyho. Jak říkají Poláci: To było niesamowite.

zklamání
Vesna: Moc mě mrzelo, že jsem nestihla Baaba Delukse. Čelní zástupci svérázného vydavatelství Lado ABC mají cit pro hudební rozvernosti a jen tak je nepotkáte. Později jsem se rozhodla vynahradit si je kolegy ze stejné stáje, ale Slalom zklamali. Ne proto, jak hráli - pro tu aroganci, s jakou přehrávali, co měli stejně pouštěné z kompu. A bohužel, podobnou přeháňku předváděli Shobaleader One. Málokdo asi věděl, na koho vlastně jde - o tomto projektu Squarepushera se moc nemluvilo. Tak či tak, jedna věc je očekávání, druhá materiál na desce a třetí pak demonstrace. Překombinovaná, agresivní show, která měla jen máloco společného s chytlavými tracky z alba, nedávala smysl.

Mxm: Zklamání z toho, že den má pouze čtyřiadvacet hodin, a i když nejdete vůbec spát, protože smažíte na Ibize Alexe Kentuckyho, pořád je to zoufale málo. Shobaleader One? Jako kdyby si patnáctiletý metalista chtěl hrát na Star Wars. Samej Darth Vader, žádná muzika.

překvapení
Vesna: Překvapilo mě, že ani Snarky Puppy, ani Battles nezacházeli do extrémů a všechny možnosti opulentních sól vynechali ve prospěch srozumitelnosti. Také mě zaskočila polská kapela Dick4Dick, která se vlastně proměnila v osobu “super producenta”. Na youtube najdete jen “průměrné písničky”, poslední deska je ale plná trance dance pecek a publikum rozehřáté Tigou, vřelo. A přesto se zvládlo chovat slušně. Ve stanech nikdo nekouřil a nepronášel piva, nikdo neničil dřevěné lavičky ani nehlídaná lehátka, nikdo nešlapal po četných záhonech. Areál je tak působivý, že budí davovou ohleduplnost.

mxm: Překvapilo mě, že vedle Actresse, Kueda a Stara rzeka může člověk uklouznout i na karibském houseu. Alex Kentucky hraje očekávatelně pohodový letní house s nečekaně přirozenými mixy aneb když Angelo Badalamenti tancuje na zvukově neskutečně zaoblený, teplý, nepodbízivý, plážový, zdánlivě laxní, ve skutečnosti luxusní house. Elitáři všech zemí, poserte se. Areál Sztauwajery je tak působivý, jako když najdete domov, který jste nikdy nepoznali. Ohleduplnost je slovo, které platilo i tam.

typický festivalový fanoušek
Vesna: Na taneční muzice mě vždycky bavilo, jaké typy pojí. Zakomplexovaní pubescentní ajťáci, hipsteři, intelektuálové s knihami, ale také ti z posilovny, sportovci, kostyméři, pravověrci a zároveň modistky a stylisté, kteří brali hlavní spojnici mezi stagemi jako molo. Ti všichni se k ránu stávají jen součástí šťastně se vlnící soustavy. TNM je dokonalá hate free zóna: nezáleží na tom, kým jsi, záleží na tom, jestli chceš tančit.

mxm: A pokračuje to i dále, když jdou všichni spát. Jen se ta vlna rozlévá do dalších ulic a uliček. Potkáte vykalené partičky, nezřízeně se usmívající redaktory Radia Wave, nechápající Slezany a líbající se místní dobrodruhy, kteří nemají nikdy dost ani družby, ani tance. Ačkoliv atmosféra byla uvolněnější a rozpustilejší než na srazu příznivců jakýchkoliv kombinací MDMA, nikdy jste žádné dealery nepotkali a určitě to nebylo tím, že bychom se neptali (z publicistické zvědavosti). Po několika hodinách mizí rozdíly mezi národnostmi a v jistém smyslu i mezi pohlavími a lze mluvit o jakési unanimistické zkušenosti svého druhu. Kdo se nelíbá, není láska.

fotogalerii z festivalu hledejte tady

pohodlí
Vesna: Pohodlí na TNM chválím už leta. Vždycky se dbalo na dostatek posezení a tišších zákoutí. Každým rokem navíc organizátoři rozšiřují i možnosti zábavy okolo. Procházky na Nikiszowiec doplnila scéna u centra Zimbardo, dočasná výstava v Rondo Sztuki uctila Davida Bowieho a bylo možné nahlédnout i do koncertní haly NOSPR - jedné z akusticky nejlépě řešených hal na světě. Pomyslnou třešničkou na dortu byl sobotní festival ohňostrojů za městem. Dal se krásně sledovat třeba z návrší u bazénku s fontánkou nebo ze střech H&M buněk s bezpočtem houpacích sítí. Nekecám. A to pořád není všechno. Co se všechno napovídalo o ráji zvaném stanové městečko...

mxm: Koncertní hala NOSPR je něco, kam budete chtít vzít své děti, opravdu. Stejně jako je budete chtít vzít do areálu Slezského muzea, což je vždycky minimálně padesát procent toho, proč jet na Nowa muzyka. Novodobé destinace? Spíš schopnost investovat, unikátně navrhnout, postavit a udělat dramaturgii časoprostoru, aniž byste měli pocit, že někdo něco podcenil, zkurvil nebo rozkradl. Ne, některé věci u nás nejsou možné, ať jsem klidně sebenácek. Rozpačitý pocit můžete mít jen z toho, že si nedokážete vysvětlit, proč je na festival pouze jeden vchod/východ, když těch možností je díky celkovému situovaní asi padesát. Některým věcem ale v Polsku nemusíte nutně porozumět. A nepraktikují (oproti OFFu třeba) gastrozóny!

gastro
Vesna: Krása střídá nádheru a polské sierniki, dorty a quiche zase čerstvé bagetky a pirožky na sto způsobů. Pravda, jídlo, stejně jako pivo za pade, bylo krapet dražší, skvostně nazdobené a naservírované porce ale stály za to. Zapomeňte na umaštěné vany čínských nudlí - tady vládne duch designových bister. A že jich po městě vyrostlo! Na festivalu i mimo něj bylo z čeho vybírat a jen v areálu se dalo potěšit ve třech skvělých restauracích.

mxm: Nabídka i způsob prezentování laskomin je na úrovni food festivalů a s dívčí obsluhou to má takovou fotogenickou hodnotu, že už nikdy nepůjdete na hot dog, že už nikdy nebudete jíst ani pít nic, co není tak daleko jako třeba jazz Kamasiho Washingtona. Kokosový dortík v kongresovém centru spolu s kávou mi po nepřijatelném setu Shobaleader One vrátil chuť do života, jak se říká na severní Moravě: porno v hubě, bardzo sexy. Ekvivalent té vteřiny, kdy potkáte nejkrásnější holku na světě.

guilty pleasure, veselé historky
Vesna: Na TNM neexistuje guilty pleasure. (Tedy pokud nepočítáme nekonečné variace na tvarožníky, brownies a dortínky.) Každý umělec dává smysl a nic není mainstream. Existuje jen pleasure. Geniální DJs, bezpočet AV/VJ performancí, značně kýčovité scenérie nočního života, workshopy pletení květinových čelenek, popř. bezbolestně opuštěné sety třeba pro návštěvu muzea.

mxm: Alex Kentucky. Příště nebudu po dvanáctihodinovém festivalovém tahu tancovat dalších osm hodin bosý v písku na břehu rybníka a za vycházejícího slunce (ano, vycházelo celých osm hodin), ale budu tam tu druhou dvanáctku. Užaslé oči unavených nočních ptáků, kteří se k vám přidávají, je největší výhodou toho, když neberete tvrdé drogy. Drogy jsou špatné, víme. El sol se levanta lentamente y se puso aún más lento de café al día va a esperar para usted y le gusta bailar los delfines. Que acaricia su Alex Kentucky, Ibiza radio.

Info

Tauron Nowa Muzyka 2016
18. - 21. 8. 2016
Slezské muzeum, Katovice
www.facebook.com/events/169398046731346

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace