Anna Mašátová | Články / Reporty | 21.01.2015
Když se před šesti lety objevili švýcarští Puts Marie na únětickém minifestu, působili jako zjevení. V dusné vydýchané stodole odehráli jeden z nejlepších koncertů toho roku, jenže nedlouho poté se po fešných muzikantech slehla na několik let zem. Ne že by se jen tak poflakovali, každý pracoval na svých projektech, ať už to byla frontmanova herecká kariéra, otcovství několika členů, další hudební projekty nebo založení obchodu s kytarami.
Nicméně již před odmlkou začali pracovat na novém materiálu, který je naštěstí postrčil k návratu na scénu. Úspěchu nepochybně napomohlo podepsání smlouvy s jedním z nejlepších nezávislých labelů Two Gentlemen, který má pod křídly nejen švýcarské hvězdy jako Erika Truffaze, Sophie Hunger či Young Gods, ale i Antony and the Johnsons nebo Cat Power. Comebackové album Puts Marie nazvané Pornstar a nové EP Masoch jsou tak ve vynikající a více než vybrané společnosti.
Kapela v jednom z rozhovorů přiznala, že festivaly jí nejsou zcela po chuti, volba pražského Basementu tak byla více než příhodná a kuřáci prominou – aleluja, jen houšť nekuřáckých podniků! Své směsce rocku a waitsovského šansonu říkají Puts Marie jednoduše psychedelie, vše je však rozpuštěno do dekadentně kabaretní atmosféry. Zpěvák a perkusista Max Usata svou hereckou profesi nezapře, na dřeň prožívá každé slovo, řve i téměř šišlá do dvou mikrofonů, neváhá skočit do publika, aby nechal prostor kapele, tančí nebo útrpně posedává na kopáku. V dětství s ním měly učitelky nepochybně plné ruce práce. Značnou část setlistu tvořily písně z aktuálního EP, Puts Marie si však do repertoáru zařadili i cover Tell Her to Come on Home od Little Macka & Sun Ra Arkestra.
Až se zdá, že politická neutralita Švýcarska funguje i v hudební sféře. Tamější hudebníci dokážou výborně využít inspirace z blízkých i vzdálenějších koutů světa, sami si však konečný výsledek vycizelují k dokonalosti.
Puts Marie (ch)
19. 1. 2015 Basement, Praha
foto © Barka Fabiánová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.