Články / Recenze

Dvanáct odstínů černé

Dvanáct odstínů černé

vapoor | Články / Recenze | 07.10.2013

Dostal vás podzim na kolena? Diagnostikovali vám karcinom plic v posledním stádiu? Vyhodili vás z práce, utekla vám holka nebo máte mindrák z toho, že si neobtočíte penis třikrát kolem stehna? Nezoufejte, nabízí se celá řada způsobů, jak se s takovými martýrii jednou provždy vypořádat - výběr je jen na vás. Ať už se ale rozhodnete pro ostří břitvy, nelegálně drženou pětačtyřicítku, špagát uvázaný kolem krku či jinou variantu, jako vhodný hudební doprovod doporučuju nové album kalifornské čarodějky Chelsea Wolfe. Ani prdel na hrnec totiž nesedne tak dobře jako její žalozpěvy k obrazům márnic plných sebevrahů. Slibuju, že díky Chelsea bude vaše odhodlání pevnější, vaše ruka jistější a vaše bolest... krásná.

Zařadit Chelsea Wolfe v rámci zavedených škatulek není snadné. Přestože bývá ve smyslu autorství a interpretace vlastních skladeb i textů označována za písničkářku, k zažitým konvencím o holkách s kytarou má stejně daleko jako Michal Tučný. Nebo snad mezi nimi najdete podobnou divoženku, která si tak libuje v okultismu, zahrála si na Roadburn Festivalu, na koncertech dává k lepšímu cover norských žhářů Burzum a vedle black metalu uvádí jako zdroj inspirace i vážnou hudbu? Ani doom folk, drone, synth pop nebo ethereal darkwave nepatří k žánrům, kterými by se typické singer-songwriterky zrovna dvakrát oháněly. Netvrdím, že základem hudby Chelsea Wolfe není píseň jako taková. Jak ale dokazuje i téměř post-rockovými postupy na albech s podporou regulérní kapely, na rozdíl od autentického písničkářství klade mnohem větší důraz na náladu skladeb než na jejich formu a obsahové sdělení.

Po loňském akustickém intermezzu Unknown Rooms: A Collection of Acoustic Songs navazuje Chelsea aktuálním počinem na temné zvukové koláže a elektronické vibrace předminulého alba Apokalypsis. Hladová sukuba z jeho obalu se sice proměnila v goticky decentně stylizovanou dámu, černě namalované rty ale dávají tušit, že ani z jejích úst se žádných veselých historek nedočkáme. I na Pain is Beauty, podobně jako na Apokalypsis, bloudí duše Chelsea Wolfe hustou mlhou a spadaným listím "blairwitchského" háje. Pod sugestivní atmosférou beznaděje je ale hned od úvodní skladby Feral Love patrné, že hudebně se více než kdy dřív toulá po pěšinách lemujících dráty vysokého napětí.

I když by poslední tři skladby alba mohly bez zásadnějších změn figurovat i na zmíněné akustické sbírce, v kontextu celku tu elektronika hraje stejně podstatnou roli jako kytarové riffy. Výjimkou nejsou ani písně (The Warden, Sick) postavené pouze na ponurých syntetických rytmech nebo plochách. Navzdory všudypřítomné chandře a melancholii, tak Pain is Beauty působí oproti svému předchůdci mnohem rozmanitějším dojmem. Jako kdyby každá z dvanácti skladeb byla namalovaná v jiném odstínu černé. Jako kdyby černá nikdy nebyla pestřejší. Ale nejen proto je aktuální album doposud nejlepší položkou diskografie Chelsea Wolfe. Aniž by utrpěla rozmázlá psychedelická aura kolem, je zvuk desky čitelnější, kontury jednotlivých prvků kompozic zřetelnější a všechny nátěry černé syté jako z ofsetu.

Název alba může sice na první pohled zavánět klišém, málokdo by ale dokázal naplnit jeho podstatu tak, jako se to podařilo Chelsea Wolfe. Bolest na hraně rozkoše, která vás sevře při poslechu, ale není přímo dílem jejím, respektive její hudby. Chelsea je pouhou ozvěnou vašich ran, která léta schováváte ve sklepech vědomí a snažíte se na ně zapomenout. Pokud odoláte vábení z druhého břehu, poznejte jejich krásu.

Info

Chelsea Wolfe: Pain Is Beauty (Sargent House, 2013)

Chelsea Wolfe (usa) & Russian Circles (usa)
sobota 12. 10. 2013 @ MeetFactory, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace