Články / Reporty

Embrya, orli a patriotismus nakřivo (Laibach)

Embrya, orli a patriotismus nakřivo (Laibach)

Anna Mašátová | Články / Reporty | 09.11.2017

“Mlčení je horší. Všechny pravdy držené v tichosti se stávají jedovatými.” (Friedrich Nietzsche, Tak pravil Zarathustra)

Černý tourbus před Palácem Akropolis, publikum ve stylizovaných uniformách i pupkáči s kelímkem v metalových trikách s nadšením si vyprávějící o koncertu Rammstein. Laibach se vrátili do Prahy.

Zavítáte-li v tomto půlroce do Madridu, nenechte si ujít výstavu Laibach Kunst 1980 + Neue Slowenische Kunst 1984 - 1992: From Kapital to Capital, dozvíte se tak ledasco o umělecké skupině i kapele, která má pětatřicet let poměrně výsostné postavení na hudební scéně postkomunistických zemí.


Pravděpodobně by takový úvod do historie nebyl na škodu mnohým návštěvníkům koncertu honosících se modely Bohemia Patriot a podobných pokřiveně vlasteneckých značek. Na co asi myslí, když jdou na Laibach? Připadají si mezi svými?

O kontroverzi ve spojitosti se slovinskou star už byly popsány traktáty, další vlnu dohadů, do jaké míry jsou v pozitivním či negativním smyslu fascinováni diktátorskými režimy, vzbudili před dvěma lety přijetím pozvání Severní Koreje na vystoupení v rámci oslav Dne osvobození. Dokument Mortena Traavika ukázal mnohdy zkoprnělé hudebníky z nesmyslných pravidel a šílených poměrů, na vážnou notu hrají i na aktuálním albu Also Sprach Zarathustra.


Kdo očekával Iron Sky, popískávání a parádemaršový rytmus, byl pravděpodobně nemile překvapen. Laibach turné podřídili v červenci vydanému, v jejich diskografii poměrně neobvyklému počinu, jde totiž o hudební doprovod ke stejnojmenné divadelní hře uvedené ve Slovinsku v loňském roce. Jak se však na Laibach sluší a patří, v Akropoli nechyběla vypiplaná scénografie, od vlajících praporů s videoprojekcí až po zlověstné noisové intro s dramatickým nástupem hudebníků.

Proč do toho muselo několikrát zaznít ječivé “hobluj”, zřejmé nebylo, ale budiž. Možná právě na nedisciplinované účastníky si zvěstovatel Milan Fras brousil nůž, zatímco mu za zády běžely záběry majestátního orla či lidského embrya.


Poměrně věcné frontmanovo deklamování písní z aktuální desky vystřídalo frenetické uvítání příchodu zpěvačky Miny Špiler. Nebylo pochyb, že s výrazem a grácií Evy Péronové, něžným zpěvem na pozadí ambientních ploch a dokonalými lícními kostmi je ztělesněním vlhkého snu mnohých v sále.

Jen novým repertoárem samozřejmě Laibach oněch sto minut v Praze nemohli vyplnit. Starší kusy jako Hell: Symmetry ale nebyly zrovna odrhovačkou vhodnou k hromadnému zpěvu a rozdivočení přítomných, publikum se tak po přídavku nedožadovalo dalšího nášupu a spořádaně odkráčelo domů.

Slovinci ví, jak vzbudit zájem, stále umí vyprodat sály, aniž by působili vyčpěle, jen by bylo nesmírně zajímavé - a možná smutné - zjistit, co si pod slovem Laibach představují jejich fanoušci.

Info

Laibach (slo)
5. 11. 2017, Palác Akropolis, Praha

foto: su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace