Ette Enaka: Jedno místo v autě ještě máme...

Ette Enaka, tříčlenná kapela z Brna navazující na zaniklé De Mood, vydala na konci roku své první EP, Back to Square One. Nejen díky němu se dostala až do finále soutěže 1Band2Play, které se koná 24. 5. v pražském Klubu FAMU, kde zabojuje o možnost zahrát si na Colours of Ostrava. S Vítkem Chaloupeckým, bubeníkem Ette Enaka, si povídal Vojta Hněvkovský ze StreetCulture. Proč by se kapele do auta nevešel čtvrtý člen? Proč vznikl minilabel Happy Mutant? Co nejvíc ovlivňuje zvuk kapely? Tohle nebo i mnohem více v rozhovoru na mixcloudu StreetCulture.

Vaše kapela existuje přibližně rok a půl. Na konci minulého roku jste vydali první EP Back to Square One, které demonstruje svérázný a vyzrálý projev. Kde se vzal?
Hrajeme spolu od ledna 2016, ale všichni máme zkušenosti z dalších kapel. Nejvíc asi zpěvák a kytarista Aleš, který je známý z kapely De Mood. Když jsme se sešli u piva a založili kapelu, tak jsme si řekli, že tak nějak budeme pokračovat právě v tom, kde De Mood skončili. Oni hráli takový špinavý indie rock s trochou devadesátkového ema a postpunku a my v tom odkazu pokračujeme a nestydíme se za to. Já i basák Miloš jsme poslouchali De Mood už v šestnácti. Jinak já ještě momentálně hraju v Rutka Laskier.

Na nahrávkách občas slyším zdvojenou kytaru. Nechybí vám na koncertech? Nepřemýšlíte o čtvrtém členovi?
My to místo v autě pro čtvrtého člena máme, ale vozíme tam druhý kytarový aparát, což je skvělé a hrozně se mi to líbí. Má to ohromný vliv na zvuk kapely. Je barvitější a silnější.

Co samply nebo elektronické prvky?
Párkrát jsme o tom diskutovali, ale čím víc jsme diskutovali, tím víc jsme se utvrdili v tom, že nás baví ta pravá kytarová energie, i přes to, že máme spoustu oblíbených kapel, které se svezly s moderní synthpopovou a indierockovou vlnou.

V rámci soutěže 1BAND2PLAY můžete vyhrát distribuci vaší desky v rámci přílohy časopisu Full Moon, máte na ni vůbec materiál?
Chystáme nové EP. Tvoříme nové věci, rýsuje se to, něco chceme hrát už na letních festivalech.

Ty působíš okolo brněnské kytarové scény v minilabelu Happy Mutant, který mimo jiné vydal vaše EP. Kde vznikl nápad nebo potřeba mít vlastní label? Nebo komunitu?
Komunita je to, co utváří label. Skupina kámošů, která přerostla střední školu a v rámci hudby fungovala dál. V pětadvaceti jsme zjistili, že komunita už se nerozšiřuje, ale že naopak lidi ubývají a že od muziky odcházejí, což je přirozený. Tak jsme si s Pavlem Sikorou z Rutky Laskier, Lubou Chlumským z The Queues a dalšími řekli, že to budeme dělat dál v rámci Happy Mutant. Chceme obohacovat kulturní scénu na jižní Moravě. Děláme koncerty, nahráváme desky a děláme si sami cédéčka. Je to DIY komunita lidí, kterou baví dělat hudbu a věci okolo. S kapelou jsme potkali v zahraničí spoustu jiných kapel a lidí a byli na spoustě akcí. Tuhle zkušenost a inspiraci se snažíme s Happy Mutant přenést do našich aktivit.

Připadá mi, že poslední dva roky se brněnská nebo jihomoravská kytarová scéna rychle rozrůstá. Nebo se mi to jenom zdá?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale asi jo. Momentálně je tu spoustu skvělých kapel. Na druhou stranu to může být jen období, které za pár let skončí.

Dokázal bys mi jako Pražákovi popsat rozdíl mezi pražskou a brněnskou klubovou scénou. Jak je těžké v Brně a okolí dělat koncerty?
Praha je víc byznys a peníze, což v Brně tak časté není. Když je pořadatel na nule, je spokojený. Je tu spoustu skvělých míst, kde děláme koncerty, a každý den je tu několik skvělých akcí. Akorát lidi o nich neví. Ale oni se naučí. Já chodím každý týden na jednu nebo dvě.

Pokračování poslouchejte tady: