keša | Články / Reporty | 25.07.2016
Dalším snímkem 42. Letní filmové školy ze sekce Film a živá hudba, němé počátky sci-fi, je Cesta na Mars od dánského režiséra Holger-Madsena z roku 1918, první celovečerní sci-fi film.
Kittchen doprovází němý film na LFŠ už poněkolikáté, loni společně s Flash the Readies, předloni s Tomášem Neuwerthem (Nierika, Lu). Dnes má na palubě krom Neuwertha ještě Martina Černého (Rudovous) a u mixu Tomáše Havlena (post-hudba).
Kittchen zdraví publikum, a nezůstává jen u toho, přezpívává titulky filmu a komentuje to, co je za nimi. Spoileruje, dozvídáme se, které postavy filmu budou mít důležitou roli v budoucnu, vidí do zákulisí produkce, prokoukne líčení herců, komparzisty na scéně. Popisuje postavy, jejich oblečení, to, co vidíme i nevidíme, popouští uzdu fantazie, je mu jedno, jak to vyznívá, má nás na háku. K tomu přimíchává texty svých písní, slyšíme kus jeho desky Kontakt.
Další originální zářez na filmovce, to jsme tady v takovém rozsahu ještě neviděli. I když, před lety tu zabodoval Petr Cerha alias Nasty, beatboxer, co si dělal prdel z krátkých němých filmů. Zazněli Queen, ukočíroval to, prvoplánová zábava.
Kittchen s posádkou si dělá svou vlastní výpravu na Mars, film ho zajímá jen částečně, on je tady absolutní kapitán. Theremin Martina Černého a elektronické bicí Tomáše Neuwertha jsou jen theremin a elektronické bicí, nic víc. To klidně můžou mít v ansámblu harfu a vozembouch. Je to hra, kdo s koho? Vůbec nevím, jak to mám přežít do konce. Kdyby mě nezajímalo, jak tento naivní film dopadne, jsem už dávno v trapu. A kdyby mě nezajímalo, jak dopadne Kittchen se svou ožralou posádkou, jsem už taky dávno v trapu. Jde o tak velkou nadsázku, kterou nechápu? Je to víc naivní a trapné než film samotný, nebo si z nás Kittchen dělá jen nehoráznou prdel a posouvá hranice svého přednesu až tam, kde už žádné hranice nejsou? Obojí je možné.
Kittchen si nechá ještě jeden song na závěr a hraje ještě dlouho poté, co je na sále světlo a lidi odcházejí, zazní píseň Jezero a snaha předat hlas publiku. Pokus o Kontakt? To je ono? "My jsme Kittchen, kdo jste vy?" Jdu z kina ven a stejně nevím, která bije. Necítím nic, stejně jako jsem necítil nic ani předtím. To nejsem já.
Letní filmová škola 2016
Film a živá hudba: Němé počátky sci-fi
Cesta na Mars (Himmelskibet, 1918), hudební doprovod: Kittchen to Mars
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.