Jakub Béreš | Články / Reporty | 13.08.2016
Grape festival se stal na Slovensku společenskou událostí, která už po několikáté za sebou hlásila vyprodáno. S kapacitou deset tisíc návštěvníků se sice řadí k těm menším akcím, přesto díky nabitému line-upu patří na vrchol domácích festivalů. Jeho dramaturgie zabrala prázdné místo na trhu, když oproti větší Pohodě míří převážně na mladší publikum. To se projevuje tak, že mezi jmény nenajdete staré kapely nebo náročnější či pomalejší projekty. Ve vrchních řádcích line-upu nikdy nechybí aktuální britské indie kytarovky nebo zábavní DJs, kteří mají jediný úkol, a to vytvořit skvělou party.
Prvním z headlinerů na hlavním podiu byl britský rockový písničkář Jake Bugg. Ten právě vydal třetí desku, která se stala jedním z největších propadáků letoška, a ani festivalové publikum na nové kousky nereagovalo nadšeně. Největší odezvu měly skladby z první desky jako Two Fingers nebo Seen It All, které jsou o tom, jak se svými kámoši flousí po městě. Jake Bugg se celý koncert tvářil jako děsný tvrďák, přitom hrál spoustu country songů, které s vážným výrazem působily podivně zbytečně. Kdyby se Bugg nebral tak vážně a přidal nadsázku, mohl to být zábavný koncert. Už kvůli jeho specifickému hlasu.
Drtivá většina jmen si na Slovensko odskočí cestou na maďarský Sziget, o to větší radost pak máte, když do line-upu přibude Kaytranada, který v Budapešti nevystupuje. Po několika letech odkládání konečně vydal skvělý debut 99,9%, na němž je příliš mnoho kolaborací, které ubírají pozornost jeho producentským schopnostem. Během vystoupení naštěstí pouštěl jenom úryvky, takže vyniklo taneční R&B s originálním rukopisem. Neagresivní náladotvorné beaty s prvky houpavých haitských melodií byly pozitivním odrazem do dlouhé noci s temnými vyhlídkami.
O nejvtipnější moment prvního dne se postarala dánská zpěvačka MØ. V jejím proslovu o tom, jak je ráda zpět v Pieštanech po loňském dvacetiminutovém vystoupení, které bylo zastaveno kvůli počasí, se totiž přihlásily o slovo technické problémy. Pět minut a jelo se dál. O tom, že Skandinávci jsou mistři popu, nikdo nepochybuje a MØ je toho dalším důkazem. Původní indie pop sice vzal za své, ale díky osobnosti, zápalu a tanečním kreacím si po něm nikdo nestýskal. Za zády měla živou kapelu, která skladbám dodávala rockovější nádech, a tak si méně taneční aranžmá vysloužil i nedávný hit Kamikaze. Kontrastoval poslední blok písní. Žvýkačkový letní hit Final Song rozpoutal taneční párty, které se natěšený dav nemohl dočkat. Následoval okamžik zklidnění s úryvkem skladby Cold Water, aby pak rozeskákala dav megahitem Lean On, na který se minulý rok nedostalo.
Zásadní otázka. Jaké bude duo Crystal Castles bez legendární zpěvačky Alice Glass? Indiciemi sice byly už vypouštěné singly, ale jasnou odpověď poskytnout nemohly. Edith Frances je excentrická a bláznivá, vyrovnat se sebedestruktivnosti a zápalu Alice však nemůže. Je dobře, že se o to ani nesnažila a spíše se prezentovala jako osobnost, která odstartovala novou éru kapely. A ano, stále mají co nabídnout. Agresivní stroboskopy neustále oslepovaly dav, zpoza nich se pak běsivě draly chaotické zrychlené beaty spolu s filtry znásilněným zpěvem Edith Frances, která od mikrofonu poletovala za pult s nástroji po bok Ethana Katha a zase zpátky. Mezi tím samozřejmě stihla několik epileptických tanečních záchvatů a teatrální polévání se vodou. Jednotlivé písně se slévaly do sebe a mnohdy nešlo rozeznat ani známé singly. Ucelený hudební proud byl skvělou pobídkou k nepřetržité jízdě, kterou však kvůli přemrštěné agresi postupně dost lidí opustilo. Šli jinam.
Grape festival 2016
12. 8. 2016 letitě, Piešťany
foto © Filip Kůstka
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.