Michal Pařízek | Články / Recenze | 09.10.2013
Vraťte mi nepřítele, zpíval kdysi Jiří Dědeček. Z původně ironického sloganu se stalo alibi pro desítky dalších. Justin Sullivan, hlava a duše New Model Army, to má úplně jinak. Dlouhá léta marného boje s větrnými mlýny ho možná poznamenala, ale rozhodně nesemlela. Stále je připravený přesně pojmenovat problém, zvednout prapor a postavit se do čela. Válka o nepatrné kousky svobody a vlastní uvažování nikdy nekončí. New Model Army jsou sevřenou jednotkou, stále v pohotovosti, i když nedávná léta jim příliš nepřála. Navenek se sice – kromě pár nových vrásek – téměř nic nezměnilo, každým rokem je ale bitva složitější. Už to dávno není jako dřív, už to není „my versus oni“, je stále těžší poznat, kdo je kdo. Psa od vlka za soumraku jen tak nerozeznáte... A novým kouskům ani jednoho z nich nenaučíte.
Divoký hon je legendární průvod přízraků a duchů, který prý přináší válku nebo smrt, a vidět ho, je špatným znamením. Tenhle mýtus se v modifikacích objevuje téměř u všech evropských národů a některé z nich si to přivezly i do nového domova: pamatujete, jak Johnny Cash zpíval o „ghost riders in the sky“? Na obalu nového alba New Model Army Between the Dog and Wolf se objevuje právě Divoký hon a jeho vůdce Herne the Hunter, pochopitelně v představách kapelní výtvarnice Joolz Denby. Její kresba stála na začátku nového příběhu, právě odtud pramení hutná atmosféra a pohanská bojová vášeň, kterou je novinka prodchnutá. Každá nota rezonuje, každý úder bicích velí do útoku. Tohle kouzlo měli New Model Army od počátků a vydrželo jim to déle než tři desítky let – ale je s podivem, že místo aby se ztrácelo nebo unavovalo, neustále sílí. Smrt dlouholetého manažera kapely, dosud neuzavřený odchod basisty Nelsona a devastace vlastního nahrávacího studia se do not a témat alba promítají stejně jako podivná situace v rodné zemi – a vlastně po celém světě. Justin mluví o novém začátku. Pokud ho má symbolizovat Divoký hon, je to jasné: tlučme na poplach.
New Model Army byli kapelou, která fanoušky rozdělovala poněkud černobíle. Ti, co se jednou dostali dovnitř, zůstali už napořád, pro letmé kolemjdoucí jsou ale NMA příliš neproniknutelní. Možná právě tohle by se díky Between the Dog and Wolf mohlo změnit. Novinka je doširoka otevřená, a přitom základní atributy zůstávají zachovány. Úvodní Horsemen, Seven Times nebo I Need More Time mohou snadno připomenout starší skladby Nicka Cavea; chybějí jasné zpěvné refrény, skladby jsou propracovanější a dokonale vypointované. Kapela se pečlivě věnuje gradaci, využívá sbory a několikrát se stane dříve naprosto nemyslitelná věc – vůdčím nástrojem písně není kytara. Ta se místo o melodickou linku stará o pozvolné budování atmosféry a občas jsou riffy až strašidelné. Hojně uslyšíte klávesy, často ale pouze jako základní drone, nepodobný práci s hlukem Davida E. Edwardse z Wovenhand. Pro Between the Dog and Wolf ale zůstávají nejdůležitější bicí a perkuse, hlavní partneři a zároveň rivalové zpěvu. Neustále vábí, svádí a verbují.
New Model Army nespadají pod jednoduchou agitku. Doby hitu 51st State už jsou dávno pryč a zkušenosti naučily kapelu používat vlastní hlavu. Ve skvěle vygradované Stormclouds Justin Sullivan vzrušeně opakuje: „Desire is the point of everything.“ Touha je klíč, ale jedna věc je něco pojmenovat, druhá ukázat prstem. Hladové srdce má každý, stejně jako jiskry v očích, jen se s nimi musíme naučit zacházet. I za to bojuje Justin Sullivan: za vlastní cestu, otevřené možnosti a jasný pohled. Jakkoli největší bitvu nakonec svede každý sám v sobě.
New Model Army - Between the Dog And Wofl (Attack Attack/Earmusic, 2013)
Vyšlo v časopise Full Moon #31.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.