Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 30.10.2017
Tak mám za sebou konečně premiéru. Poslední člověk, co v roce 2017 viděl Swans poprvé a může konečně pochopit, proč se o jejich koncertech tolik mluví. Vyzbrojena špunty s intenzivně naposlouchaným Deliquescence a Glowing Man jsem vyrazila do Berghainu. A vůbec – TOHLE v Berghainu, který pohlcuje sám o sobě? Přidaná hodnota as fuck.
„This song is for the bees. All those poor German bees.“ Baby Dee vyvolává příjemný pocit familiarity. Kytaristu představí jako svého synovce Blakea a prohlásí, že dnes je to family evening. Polokabaretní akordeonové písničky jsou plné rodinných traumat; vzpomenu si na texty Jane Austen Argument, kapely z okruhu Amandy Palmer a Dresden Dolls. Baby Dee je tady naše divná tetička na rodinném večírku, kde se všichni cítíme trošku nejistě, ale je to zábava. Jak sama prohlásí po dalším velkém aplausu: „Now I know what’s the secret in show business, you have to sing about things people can relate to.“ A následně uvede další písničku jako „a nasty song“. Jo, s tím se ztotožnit dokážu.
Sál se už víc nezaplní, teplota vzduchu stoupá v nepřímé úměře s klesajícím kyslíkem, v kotli vydržíme patnáct minut a pak se přesouváme dozadu na „můstek“, kde už kempuje pár dalších asociálů. Setlisty Swans jsou spolehlivé a nepřekvapí, ale to je v jejich případě dobře. Přišla jsem si pro vnitřní masáž a dostávám jí hned v první části The Knot. Intenzita basů vibruje všemi orgány, kámoška konstatuje, že už chápe historky o tom, jak někteří na koncertech Swans blijou. Já si uvědomuju, jak moc je tahle hudba a tohle vystoupení individualistické a sebereflexivní, ne jenom kvůli velmi častému využití slov „I“ a „me“. Do sebe je ponořen Michael Gira, záda k publiku, zavřené oči, týpek vlevo ode mě je opřen čelem o pletivo na můstku a prakticky nemrká a já? Vlastně ani nevím. Vnitřně zkouším různé pozice jógy. Nejlepší je pozice hory, kdybych na to měla prostor, šla bych i do pozice dítěte. „I am asking you this, what made us?“ Stejně jako v józe nenastává žádný okamžitý „payoff“, nedávají ho ani Swans. Napětí natahují do nehorázných délek, když už to dál nejde, natáhnou ještě trošku a pak ještě a pak velmi postupně uvolňují. Fascinuje mě, jak někdo tohle zvládá bez špuntů, možná je pak tinitus součástí konceptu. V katedrále techna nabírá meditace až rituální charakter a zářící pódium se stává oltářem, ke kterému vzhlížíme.
Koncert se blíží ke konci, je tady The Glowing Man a Michael Gira je opět zády k publiku, tváří v tvář Philu Puleovi. Ten hraje v tílku a jeho paže, ozářeny oranžovým reflektorem, se stávají kmitajícími plameny. Zářícím mužem je Gira. Oheň nehasí, však on se uklidní sám.
Swans (us) + Baby Dee (us)
26. 10. 2017 Berghain/Panorama Bar, Berlín
foto © su
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.