Introvertní hudební zážitek (Alt-J)

Tento srpnový večer měli brněnští hipsteři o programu jasno: do Sono Centra přijeli britští indie intelektuálové Alt-J. Kapela si v poslední době naše destinace oblíbila, fanoušci ji mohli vidět loni na festivalu Colours of Ostrava a pak v únoru v pražském Foru Karlín. V neděli nadšená a vymóděná omladina pomalovaná třpytkami postupně naplnila sál a rozhostila se atmosféra letního festivalu. Teplý větřík ale nahradily chladné závany klimatizace a chybělo hvězdné nebe nad hlavou. „Festival“ byl redukován na jediný bod programu: Alt-J hráli bez předkapely, což většinu publika, hádám, potěšilo. Nabuzená parta kluků za mnou vtipkovala na téma „Brno-maloměsto“: „Kdo jinej než my, Pražáci, to tady rozhejbá?“ Třeba Slováci? Byla jich tu taky spousta, ať už brněnských nebo těch, kteří si Alt-J nedali večer předtím na Grape Festivalu v Piešťanech.

Trojice britských hudebníků dorazila na minutu přesně a začala temnou pulzující hitovkou z aktuálního alba Deadcrush. I když se hrály většinou rytmičtější skladby, Alt-J působili uklidňujícím dojmem. Jestli jste ovšem s jejich tvorbou obeznámení, diskotéku ani nečekáte. A pokud jste byli na jejich zimním pražském koncertě, setlist vás nepřekvapil – zůstal stejný. Nezměnila se za ten rok ani vizuální stránka: členové kapely byli od sebe oddělení svítícími tyčemi, které hrály barvami, blikaly a sekundovaly hudební produkci. Publikum se zasněně vlnilo na křehké a hravé melodie jako mořské řasy u břehu oceánu a zaoblené bílé obrysy balkonů Sono Centra tvořily tomuto lidskému moři pobřežní čáru. Byla to ale vzhledem k velikosti sálu spíše malá laguna a byla samozřejmě beznadějně vyprodána.

fotogalerie z koncertu tady

Výběr skladeb potěšil: nejvíc jich zaznělo z debutu An Awesome Wave, který zůstává u fanoušků nejoblíbenější. Bodovaly však i písně z poslední desky, jako úderná In Cold Blood nebo meditativní a citlivá 3WW. U majestátní Pleader byla velká škoda, že ji nedoplňovala živá dechová sekce: s podobnými zvuky, které hudebníci těžko předvedou ve třech, si klávesák Gus-Unger Hamilton poradil pomocí připravených samplů. Charakteristickým dvojhlasem spolu s kytaristou Joem Newmanem to náležitě zpestřovali. Newmanovi nějaký ten tón občas ujel, ale to až tak nevadilo. Plnoštíhlý a vousatý, mňoukal do mikrofonu jako sytý kocour a šířil svou spokojenost sálem.

I přesto, že zvuk v předních řadách bývá poněkud ostrý a neuchopitelný, dalo se vychutnat spoustu hudebních detailů. Nebylo však nic navíc: ke konci setu (zejména když to vidíte jako já potřetí) začínalo dění na podiu, kde jediný pohyb představovalo blikání světelných tyčí, pomalu nudit. U tak komplikované, ladné a zasněné hudby by nebyly od věci poutavé vizuální podklady, jaké používají třeba Depeche Mode. Navíc videoklipy samotných Alt-J vždycky fascinují výraznými obrazy a mohly by být inspirací pro oživení koncertů. Ale když dám podobné fajnšmekrovské poznámky stranou, koncert Alt-J je pořád skvělý hudební zážitek. I když dost introvertní.