Jak mít štěstí s Interpol

Velká Lucerna je krásný historický prostor. V srpnu si můžete být jistí saunovacím zážitkem. Přiznávám, že jsem na podobné radovánky tentokrát neměl úplně náladu a hříšně jsem si představoval, jak jsem o den později v publiku před venkovní scénou vídeňské Areny, kam jsem zvažoval vyrazit. Místo toho jsem na vlastní kůži prožíval pražskou realitu. Horko, vydýchaný vzduch a pot. Eintopf, do kterého Interpol přidali celou debutovou desku Turn on the Bright Lights a v druhé části nejeden hit z ostatních nahrávek. Jakkoli se mi od první chvíle myšlenka s přehráváním celého milovaného alba líbila, musím přiznat, že výsledný efekt pro mě jako skalního fanouška nebyl nejlepší. První tóny Untitled a vím přesně, co bude dalších padesát minut následovat. Je to přesně podle očekávání, takže super, jen bez momentu překvapení. Označit takto koncert jako celek by ale byla polopravda, protože v druhé půli kapela slušně zamíchala karty a došlo taky na rarity.

Slow Hands a Evil jsou pecky, které si dav žádá. Interpol tenhle dvojitý zásah zařadili nelogicky hned na úvod druhého bloku, ale jako by kapele vzápětí došel dech. A hity. Zvuk byl na poměry zvoleného koncertního prostoru slušný, ale celkový dojem byl v kontextu interpreta a jejich projevu až moc agresivní. Na druhou stranu si mohli fanoušci při rychlejších skladbách zaskotačit a už tak horkou atmosféru ještě víc rozpálit. Nepatřil jsem mezi ně. S hlavou pořád lehce mimo muziku jsem se nemohl na koncertní vlnu naladit. Snažil jsem se, ale nešlo to. Když jsem později zjistil, že rakouské vystoupení rozehnala bouřka hned poté, co Interpol dohráli Stellu, uvědomil jsem si, jaké jsme v Praze měli štěstí. Vždyť takhle fanoušci ve Vídni neslyšeli třeba vynikající The New, při které vždycky budu nevěřícně hltat živě rozlaďované kytary. Vrabec v hrsti zase jednou ukázal svou sílu.

fotogalerie z koncertu tady

Na FB se nejmenovaný hudební publicista ke koncertu Interpol ještě předem vyjádřil takto: „Tohle je asi nejkomičtější příklad retrománie co si pamatuju. kapela, která před patnácti lety natočila album, který už tehdy znělo jako dvacet pět let starý, ho teď bude přehrávat podobně jako pink floyd dark side of the moon na turné před dvaceti lety - a to bylo tehdy starý dvacet let.“

V základu se s tím dá souhlasit, jen mi to nepřijde až tak komické (a že se směju rád, hehe). Ne každý interpret zní během svého tvůrčího období současně nebo progresivně, vlastně to ani není potřeba. A pokud se budeme bavit o výročním turné, pak jde vždycky o návrat do minulosti. Je pravda, že Interpol začali hrát postpunk někdy na konci devadesátých let a zněli přitom jako kapely z osmdesátek. Důležité ale bylo, že se jim podařilo smíchat ingredience, jejichž výsledek v daný okamžik zachutnal poměrně širokému publiku. A platí to dodnes. Bleskově vyprodaný Lucerna Music Bar a přesun koncertu do větší a starší ségry je jasným důkazem. S odstupem času jsem rád, že jsem byl u toho. Publikum si přišlo na své a nikdo neřešil, jestli deska Turn on the Bright Lights v době svého vzniku zněla jako stará vykopávka. Prostě tak zněla, zní a znít bude dál.