Články / Recenze

Jak nepostrádat gradaci a mít koule jako Caspian

Jak nepostrádat gradaci a mít koule jako Caspian

woko | Články / Recenze | 06.11.2012

Kluci mesečusecký jsou u nás už taky jako doma. Tenhle čtvrtek 8.11. tu budou počtvrté, takže by bylo záhodno seznámit se s deskou, o které se v neodborných kruzích píše: „A record that pushes the boundaries of post-rock to stratospheric new levels.“

Waking Season je třetí dlouhohrající album sextetu, který za celejch svejch osm let existence nevyměnil jediného člověka. Je to navíc skoro přesně tři roky po perfektním albu Tertia, kde se kapela pořádně rozmáchla a dokázala, že si raketový vzestup zaslouží. Caspian vydali hutnou desku, která neopomenula užití samplů a synťáků, avšak disponovala téměř metalovým tónem. V rukou jsme drželi zlatej hřeb jejich diskografie a jedno z nejlepších alb roku 2009.

V létě letošního roku se na Facebooku objevila skladba Halls Of The Summer, která okamžitě rozvášnila davy, jelikož to byli opět ti Caspian, jak si je pamatujeme a jak je milujeme. Trochu samplů, skvělej motiv, a přitom to nepostrádalo gradaci a mělo koule. Jestli bude taková celá deska, tak to bude bomba. Jenže co se pomalu začaly rojit streamy, bylo slyšet, že to zase tak horké nebude. Tentokrát to totiž šestice zahrála na můj vkus trochu do kouta. Ty tam jsou heavy věci jako Malacoda nebo The Raven. Nová deska se víc podobá prvotině The Four Trees - nadupaná melodickým post-rockem, který ale dnes už leckomu zní vyčerpaně a nudně. Takhle jsem se ovšem na novinku dívat nechtěl. Zprvu chybí Waking Season údernost a váha Tertie, i když po dlouhém titulním songu ji odpálí Porcellous. Skladby se střídají až předvídatelně, po vypalovačce přijde zklidnění melancholickým kouskem. Tak působí první půlka alba, zatímco ta druhá je natolik mdlá, že jsem si jí prvních pár poslechů vůbec nevšiml. Obsahuje věci, které se rozvinou řízně až po pár minutách, jenže dlouhé úvody neznějí lákavě a leckdy by se bez nich songy úplně obešly. Zářným případem je Fire Made Flesh, což je snad nejlepší kousek na zakončení celého alba, jen první tři minuty bych klidně oželel. Nikoho by to nepoškodilo.

Nicméně jsou to Caspian - bezpečně je poznáte, i když je otázka, jestli to není krok zpátky. Desce chybí gradace a výraznější motiv. Tempo padá ob skladbu a je velice těžké se na celek soustředit. Slušný postrockový vál střídá utahaná kytara, a pořád dokola. I když má Waking Season blíže k prvnímu, úspěšnému elpíčku, zdaleka nepředvádí to samé. Na druhou stranu když z alba vytaháte jen to dobré, dostanete velmi našlápnuté EP. Halls Of The Summer, Porcellous, Hickory ‘54, Fire Made Flesh. To je skoro půlka alba. Takže průměr? Podle mě nejslabší deska Caspian. Ale! Sebehorší Caspian = pořád dobrej post-rock.

Info

Caspian – Waking Season (Triple Crown Records, 2012)
www.caspianmusic.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace