Jazzové zaklínání s Kennym Garrettem

Podzimní Karlovy Vary. Davy převážně rusky švitořících turistů míjejí plakáty zvoucí na Rudoarmějce s Helenou Vondráčkovou jako hostem. Mám z toho husí kůži. Oproti tomu na plakát Jazz Festu narazíte v centru města opravdu výjimečně. Přesto je večer v malém konferenčním sále hotelu Thermal plno. Menu pro dnešní večer - Robert Balzar Trio a Kenny Garrett Quintet.

Na začátek přichází omluva od samotného ředitele festivalu, z důvodu dvouhodinového zpoždění letadla začne koncert později. Následují zvukovky a koncert začíná kolem osmé.

Trio českého kontrabasisty Robert Balzar hraje spíše v melancholických tónech a mollových stupnicích, při kterých se publikum noří do vlastních myšlenek. Na postu pianisty se představuje nový a neoposlouchaný Jiří Levíček, za bicími starý známý Jiří Slavíček (vůbec se to neplete), basu, co tvrdí muziku, ve svých pazourech svírá Robert Balzar. Setlist je sestaven ze skladeb z nového alba Discover Who We Are, vlastních věcí i pár standardů. Skvělé zahrané, Levíček vlil do žil tria novou krev. Po hodinovém koncertě potlesk a dva přídavky, Levíčkova balada Snow in the Backyard na závěr a trochu vánoční atmosféry. Nebo možná klid a mír do duše.

Následuje přestávka a po ní už Kenny Garrett. Pánové v obleku, upozornění pro fotografující a natáčející (první tři bez blesku) a jde se na to. Kenny Garrett je čistá energie, která probouzí ze snění, pocit štěstí. Skvělá je i kapela, každý z muzikantů má svůj prostor, šanci ukázat se při sólech i při společné hře. Obojí jim jde skvěle. Kenny Garrett snad ani nedýchá, je nerozlučně spojen se saxofonem. Hraje jedním dechem, a to ho dostává do transu, občas něco mumlá, jakousi nesrozumitelnou mantru, možná nás zaklíná. Nevím. Skladby neuvádí, kapelu ano, ale i to zní jako zaříkávání. Pohybem ruky i tóny, které se mu linou ze saxofonu, všechny očaruje. V jednu chvíli je bouří, v následující nářkem. Poslední už tradičně Happy People.

Po chvilce přemlouvání se pod pódiem objevují první tanečnice a tanečníci, postupně to houstne, pak už nesedí nikdo. Všichni si zpívají refrén s kapelou a pohupují se do rytmu, v první lajně paří i ředitel festivalu. Kenny Garrett je šaman, léčitel lidských duší a jeho koncerty by měly být dávkovány pravidelně.