Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 14.04.2016
Do olomouckého Bounty Rock Café se sjíždějí jména - povětšinou z žánrového ranku bluesrockového - známější i méně známá. Mezi ty, i pro poučenější posluchače, obtížně zařaditelné by patrně patřil i Tim Mitchell se svým doprovodným bandem. To však nijak neubírá na kvalitách vystoupení. Chlápek od vedle, v tričku s Hendrixem a věčnou kšiltovkou na hlavě, srazil svým funkujícím ryhthm’n’blues takřka vyprodaný klub do kolen. A držel jej tam po dvě hodiny hracího času.
Celý večer se nesl ve znamení vysoce nadprůměrných muzikantských a pěveckých výkonů. Mitchell hned na začátek zarazil vysoko postaveným falzetem, aby v druhé části písně doslova skočil do sytého basu a této schopnosti pak do sytosti využil ve vtipném dialogu sama se sebou, kterýmž úvodní číslo koncertu zakončil. Po zbytek setu se exhibovalo spíše instrumentálně než vokálně. O kytarové party se Mitchell spravedlivě dělil s druhým kytaristou, u něhož dominovala silová (však to hned v začátcích koncertu odnesla struna) a přesná hra. Mitchell naproti němu, na přesnosti a dravosti neubíraje, přinášel do zvuku kapely barevnost, uvolněnost a hravost. Rytmika, zejména basa ovládaná hbitými prsty nenápadného brýlatého gentlemana v pozadí, byla přesným ztělesněním amorfního pojmu groove. Švih, drajv, odpich, hutný rytmus, začalo to klepáním nohou, pokračovalo sborovým pokyvováním hlavou a u několika jedinců končilo tancem pod pódiem. Tak to má vypadat a kapela si uvolněné atmosféry viditelně užívala. Vedle vlastních věcí se sahalo i do (hard)rockového zpěvníku - Led Zeppelin, Hendrix -, ale poněkud netradičně také k Lennymu Kravitzovi a Benu E. Kingovi (resp. Johnu Lennonovi), jehož Stand By Me rozbouřilo Bounty Rock Café více než lecjaký rockový vypalovák.
Tim Mitchell Band byli v Bounty Rock Café příjemným překvapením. Čtyřčlenná kapela předvedla razantní show, která dobře promíchala styly a hladce strhla publikum. Rodák z Oklahomy možná není tím nejhvězdnějším jménem, které kdy v Olomouci vystupovalo, přesto však byl jeho koncert trefou do černého a do historie Bounty Rock Café se zapíše na čelné pozice.
Tim Mitchell Band (usa)
9. 4. 2016 Bounty Rock Café, Olomouc
Foto © Zbyněk Zácha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.