Články / Reporty

Ji.hlava 20 #1

Ji.hlava 20 #1

Jakub Koumar | Články / Reporty | 26.10.2016

Představovat Mezinárodní festival dokumentárních filmů, který se rok co rok koná v Jihlavě, by bylo zbytečné. Stejně jako dokola připomínat, jak festival perfektně zapadá do jihlavského urbanismu. Že rok co rok vyrůstá v Jihlavě nová, specifická výzdoba, že festival nabízí vyjma dokumentárních filmů i bohatý doprovodný program a tak dále a tak dále.

Dvacátý ročník je ale už na první pohled pojatý velkolepě. Krom toho, že výzdoba, jak je už zvykem, působí esteticky i funkčně, zaskočí návštěvníky i velkoryse pojatá koncepce náměstí. Vedle obrovského dřevěného regálu, který dle architektů Josefa Čančíka a Víta Šimka plní roli „odkladiště“ a „naleziště“ (ne)potřebných věcí, mohou diváci navštívit moderní, prosklené city moduly. Ty nabízejí festivalové centrum, kavárnu nebo výstavu mapující dvacetiletou historii klíčové kulturní události Vysočiny, rozšířené opět i mimo město Jihlavu, do nedaleké Třešti.

Kromě 3 500 přihlášených snímků mají návštěvníci možnost navštívit Pavlem Klusákem dramaturgicky poskládaný hudební program, mohou ukojit své virtuální choutky v Game zone nebo rovnou skočit do instalace virtuální reality. Pro fajnšmekry experimentálního filmu bude opět dostupná filmová výstava Laboratorium, pro unavené oči poslouží rozhlasové dokumenty a mnoho dalšího.

Jubilejní 20. ročník jihlavského festivalu odstartoval, jak už bývá zvykem, v Domě kultury a odborů slavnostním zahájením. A tradice se organizátoři drží i nadále, když se ho ujal divadelní soubor VOSTO5. Nutno říct, že povedeně. Po počáteční nejistotě při pohledu na prázdné jeviště byli diváci překvapeni živým vysíláním z jihlavského náměstí, odkud se diskutující aktéři pozvolna přesouvali do sálu. Živé, vtipné, nenucené, nestrojené, zábavné. A křtít knihu na zastávce MHD nebo předávat cenu Respektu ve festivalovém baru je prostě super.

Po slavnostním zahájení následovala premiéra filmu Zákon Helena ze soutěžní kategorie Česká radost o nejlepší český dokument. Mladá dokumentaristka Petra Nesvačilová sleduje několik hlavních aktérů v kauze Berdychova gangu, několik kriminálníků vzpomínajících na gangsterství v devadesátých letech. Nevybočující a programově poněkud přehypovaný dokument jistě vyžadoval odvahu autorky při práci s bývalými trestanci, nicméně forma ani obsah se do paměti diváků nevryjí a zřejmě mu hrozí, že na něj sedne prach stejně jako na Berdychův gang.

Mezinárodní festival dokumentárních filmů odstartoval grandiózně. Pomineme-li výraznou výzdobu města, nabízí na první pohled vlastně to, co minule. Na druhý pohled je ovšem patrné, jak organizátoři pilují a zdokonalují obsah. Nechce se vám na film? Hudby je tu dost, můžete zajít na výstavu do spřátelených míst, navštívit divadla nebo se projet v trolejbuse s živou kapelou. Zásadní krok udělala organizace, která letos funguje tak, jak by člověk u mezinárodního festivalu čekal. Festival opět stojí za návštěvu už jen pro svou jedinečnou atmosféru, jíž žije celé město, nabízí pocit neustálého objevování. Místa i akce jsou nápadité a chcete-li, můžete si na šest dní natřískat program, že budete rádi, když se vyspíte.

Info

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
25. - 30. 10. 2016 Jihlava
www.facebook.com/MFDFjihlava
www.dokument-festival.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace