Jakub Koumar | Články | 25.10.2013
Mezinárodní festival dokumentárních filmů je asi nejvýznamnější kulturní akcí na celé Vysočině, proto si na samý začátek zaslouží pár čísel. Letošní 17. ročník představí 203 filmů ze 47 zemí. Filmy jsou rozdělené do kategorií, z nichž 4 najdou svého nejlepšího představitele. Ta pravidelně nejatraktivnější – Česká radost, nabídne letos filmů 13.
Organizátoři festivalu protkali Jihlavu spojovací nití už ve středu brzy ráno a vápenná čára vás, jako každý rok, protáhne na skoro všechna místa festivalu. I letos se obezřetně omotá kolem výzdoby města, což se tentokrát vymklo jakékoli dřevní myšlence a v horní části náměstí vyrostla nová brána, připomínající snad Bránu Matky Boží. Novogotickou a renesanční dominantu historického centra Jihlavy. Ta festivalová se stala symbolickou branou do filmového světa. Je složená z kanystrů na vodu a tentokrát i plně elektrifikovaná, svítí několika barvami a stává se tak nejen branou, ale i pomyslným majákem. Další malé majáky jsou na nejdůležitějších místech.
Program prvního dne se nesl tradičně v duchu slavnostního zahájení. S podporou divadelníků Vosto5 a přímým odkazem na zahradnickou symboliku letošní akce se podařilo udělat ho svižný a poměrně vtipný, i když, jak řekli sami protagonisté, trapnost má obrovský dosah. Autorem festivalové grafiky je Juraj Horváth a nutno říct, že zeleninový styl je jedním z nejpovedenějších.
Prvním promítaným filmem byl právě zástupce kategorie Česká radost: dokument Dál nic z dílny Ivo Bystřičana se ukázal jako zdařilá snaha o co nejobjektivnější pohled na situaci kolem stavby-nestavby konečných kilometrů dálnice D8. Vzhledem k tomu, že se většina hostů po představení rozprchla, mohou litovat nenavštívené debaty, protože její účastníci, zástupci aktivistů i stavebníků, vytvořili kontaktní a živou diskuzi, jednu z nejzainteresovanějších za několik posledních ročníků.
Závěr dne patřil rautu, jehož nabídka byla po diskuzi značně omezená, ale především pak večírku Radia 1. Divadelní stan se slušně zaplnil a dřevěnou podlahou se rozduněly mixy nových Daft Punk, aby nás přenesly do prvního, plně zátěžového dne.
redakce 22.11.2024
Do ouška od Animal Music – podzimní edice.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
redakce 17.11.2024
Altpopová zpěvačka Sarah Kinsley vystoupí poprvé u nás, na zážitek vás naladí playlist jejích oblíbených skladeb.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Michal Pařízek 15.11.2024
Rád jezdím na školní debaty. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak.
redakce 14.11.2024
Novou desku, která výrazně vyčnívá nad ostatní letošní releasy, přivezou už 19. listopadu do Bike_Jesus, kde vystoupí spolu s Pain of Truth.