Ondřej Rudel | Články / Recenze | 25.09.2020
Kytarista a pedálový kouzelník ze skupiny Tera Melos Nick Reinhart vyměnil složité a někdy až chaoticky znějící rytmy math rocku za grunge a power pop. Ve svém novém projektu Disheveled Cuss společně s bubeníkem JR Kurtzem a baskytaristou Patrickem Hillsem stvořil debutové album, které připomíná nostalgický výlet časem do devadesátkového alt-rocku.
Eponymní album působí jednoduchým dojmem, za vším se ale skrývá do posledního detailu promyšlená práce, a pro Reinharta není nic zvláštního zaseknout se na třiceti sekundách hudby klidně i tři měsíce. K vytvoření neokázalých skladeb, které by nezněly, jako když se perou kočky o půlnoci na ulici, je zapotřebí nemalá dávka zkušeností. Nick Reinhart to ale zvládl, a navzdory svému závazku ke konvenčnější tvorbě se občas objeví i okořeněné tóny jazzu, rychlých kytar nebo pokřivené efekty „whammy barů“, které zkrátka ke grunge a power popu patří.
Úvodní skladba Generic Song About You je rytmickým záškubem začátku Pixies v jejich nejlepších letech. Wanna Be My Friend a No Complication, první dva vydané singly, které se objevily i na albu Diheveled Cuss na nichž si Reinhart pohrává se závratnými melodiemi a kytarovými liniemi, navozují romantickou atmosféru letních dnů. Ani jedna píseň nezní ale tak nakažlivě jako She Don’t Want, alt-rockový crossover Teenage Fanclub a Blue Album od Weezer. Texty o odloučení zní, jako by je někdo napsal na opuštěném ostrově a dodávají albu pocit pomalu se rozpadajícího světa. Jsou osobnější než kdy dříve a později se dokonce staly zpěvákovým klíčem k rozpoznání jeho vlastních depresí. Jak sám Reinhart popsal v rozhovoru pro portál Treble, „psát o osobních věcech je daleko pohodlnější, vše vychází ze mě samotného a je to pravdivé“.
Disheveled Cuss připomíná jízdu kolem slunného pobřeží se surfem na střeše auta. Čisté kytary a vokální harmonie vyvolávají pocit osamoceného surfař čekajícího na vlnu. Ta se nakonec musí objevit.
Disheveled Cuss – s/t (Sargent House, 2020)
bandcamp kapely
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.