Články / Reporty

Koktejl jménem Sardinas

Koktejl jménem Sardinas

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 11.05.2016

Jak namíchat výbušný koktejl Eric Sardinas? Vezměte Johnnyho Wintera a jeho kytarové mistrovství a přidejte něco specifické maskulinity Stevena Tylera a Johnnyho Deppa a celek okořeňte trochou démoničnosti Jima Morrisona. Ale i když zkombinujete všechny tyto osobnosti, budete jen na části dojmu, který floridský kytarista zanechal po svém koncertě v olomouckém Bounty Rock Café.

Sardinas, mistr hry na elektrifikovanou resofonickou kytaru, předvedl dokonale sebevědomou show. Sám sebe prezentoval jako těžce ovladatelný macho živel, který si na pódiu dělal to, co chtěl, více či méně bez ohledu na doprovodnou kapelu (např. poněkud neplánovaně zařazený cover AC/DC). Doprovodný band (otcovské pohledy vrhající Paul Loranger na basu a Demi Lee Solorio na bicích) frontmanovi zdárně sekundoval, svižně dovedl reagovat na jeho výstřelky a dávat Sardinasově divokosti jakýs takýs řád.

Setlist koncertu obsahoval vedle vlastních věcí i několik coverů: Dvakrát se sahalo k The Doors a došlo i na I Can't Be Satisfied Muddyho Waterse. Všechny převzaté věci si však Sardinas výrazně přetvořil k obrazu svému a změnil je často až k nepoznání - z výše zmíněných AC/DC nezbyl ani hlavní riff - a zabalil do svého zvuku. Sardinas je zároveň ztělesněním blues, vždyť v základech jeho tvorby stojí slideová technika, styl hry spojený s žánrem odpradávna. V Sardinasově podání však tento hojně využívaný způsob hry dostává jiné rozměry. V kombinaci s resofonickou kytarou vytváří originální, snadno rozpoznatelný zvuk, který bourá žánrové mantinely, a zároveň paradoxně ctí tradici klasické bluesové formy. Blues by mohlo mít - ve své sevřené podobě - tendenci začít trochu nudit. Sardinas k těmto stavům nedává příležitost.

O Sardinasových hudebních kvalitách není třeba pochybovat, dostatečným důkazem budiž studiové desky. Přesto je záhodno vidět jej naživo, teprve s jeho živelným projevem dostane hudba ten správný drive, energii a náboj. Což dokázal i v Olomouci, i když se po koncertu nesly zprávy, že nebyl zrovna v ideální kondici. Ale jak potom vypadá jeho show v plné síle?

Info

Eric Sardinas (us)
3. 5. 2016, Bounty Rock Café, Olomouc

foto © Zbyněk Zácha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace