Koncert pro pravověrné (Wrekmeister Harmonies)

Brněnský Kabinet múz vozí do moravské metropole kapely, na jejichž koncerty se nezapomíná. Pořadatelé si ale uvědomují, že aby koncert fungoval po všech stránkách a zanechal právě takový nezapomenutelný dojem, potřebuje dobrou dramaturgii. Na prvního máje si do klubu pozvali trojici kapel, se kterou by jak svátek zamilovaných, tak svátek práce slavila jen skupinka pravověrných. Domácí rozdivočený trojlístek Ångström, berlínské hutné psychedeliky Caudal a uhrančivou postmetalovou skvadru Wrekmeister Harmonies. Lákadlo, na které se ortodoxní milovníci zhudebněné zkázy stáhli ze všech možných koutů.

Slušně zaplněný sál rozproudily elektronikou nasáklé postrockové hyperplochy lokálních Ångström. I když střídavě přeskakovali od kytary i basy k samplům, neustále dokazovali, jak mocný hardcorový říz v nich dříme. Zatímco se řezavě zkreslená elektronika i ječivě deformovaná kytara řítily prostorem, kolem duněly salvy bicích, trhající zemi.

Berlínští Caudal na to šli odjinud, když začali hezky zvolna. Kytarista Aidan Baker trochu tápavě vykresloval psychotropní shoegazeovou meditaci ve čtyřčtvrtečním taktu, aby čtveřice po chvíli začala připomínat postrock na analgetikách, která ale s každou další skladbou přestávala působit. Trápivá pomalost na sebe navalovala víc a víc zvuků, aby eskalovala do razantního noise rocku, občas vytahující ze stoneru nevyzpytatelná a těžce zastřená sóla.

I Wrekmeister Harmonies začali poklidně. Ústřední postava, skladatel, kytarista a zpěvák JR Robinson celý v černém působil jako zbídačený, avšak stoicky klidný průvodce chmurnou existencí. Jednoduchá kytara a cavevovsky hluboký hlas zpočátku jen opatrně koketoval s houslemi a samply Ester Shaw, zatímco na pozadí se rozehrávala abstraktní projekce. Hotová metalová romantika. Ale Wrekmeister Harmonies velice brzy dokázali, že jejich koncerty nejsou pro slečinky a na májovou vůni šeříků je třeba hned zapomenout. Projekce se totiž začala pořádně zvrhávat, což načaly detaily mrtvých těl na patologii. Vzhledem k tomu, že nemalé procento záběrů mířilo na orgány, které zamilovaní používají na svátek lásky nejraději, začala se atmosféra přetáčet do surreálné dekadence. To byl ale jen začátek. Patologové z videa se totiž do těl velice záhy pustili s nebývalým umem a na plátně se rozehrála krvavá kompozice z řezání lebek, amputací, stříhání žeber a dalších laskomin. Působivé? Vlastně ani ne.

Písně Wrekmeister Harmonies často vypovídají o smrti, s níž mají jednotliví muzikanti bohaté zkušenosti. Člověk jako tvor z masa a kostí na pozadí nepůsobil křečovitě a po prvotním překvapení nebyl problém na umělecký jazyk přistoupit, ale pro kapelu to byla dvojsečná zbraň. Samotné video totiž natolik strhávalo pozornost, že se na něj dala prozírat třeba třetina setu, zatímco z hudby se stala jen vzdálená kulisa. A odvádět pozornost od hudby Wrekmeister Harmonies, to je hřích, za který se bez pardonu posílá do nejhlubších kruhů inferna. Zvuk, jaký tahle zvrácená skupina předvedla naživo, byl totiž bez přehánění impozantní. Temné balady eskalovaly ve zdrcující zemětřesení, pobízeného hromy a blesky. Kytarová destrukce vrcholila totální neforemnou gradací, z níž by i ostříleným postrockerům praskaly lebky. I z počátku klidný Robinson přestal kontrolovat své asketicky působící tělo a řvaje do publika nechal zkreslení přerůst v drone metal, nad nímž by uznale pokývali hlavami i samotní Sunn O))).

Na prvního května byl v Kabinetu múz svátek, ale byla to oslava tvrdá a nekompromisní. Perfektně vybrané kapely nepředvedly dlouhé sety, ale byly natolik intenzivní, že i noční tma, do níž se po koncertě návštěvníci ztráceli, působila svěže a optimisticky. Nezapomenutelnosti bylo učiněno zadost.