Koncerty na LFŠ: Vladimir 518, Post-hudba, Umakart

S pondělním koncertem Vladimíra 518 se LFŠ přehoupla do své druhé poloviny, fanoušci přesto maskovali stopy únavy z rozpálených městských ulic, návykových látek a spánkového deficitu více než obstojně. Jediný pohled na klub nabitý nesourodým publikem potvrdil, že Vladimír 518 není pouze raper, ale všestranná osobnost, která zdaleka překračuje hranice české hiphopové scény. Vladimir 518 se totiž vydal podobně jako Prago Union nebo WWW na cestu „intelektuálního“ hip hopu bez podbízení se. Dynamiku a pestrost koncertu podpořilo angažování doprovodné kapely ve složení LA4 jako support raper, DJ Mike Trafik, Adam Koller za bubny, baskytarista Matěj Havlíček a back vokalistky Tutti Frutti. Vladimír 518 se prezentoval slušným výkonem, byť sázel spíše na své charisma než precizní techniku. V průběhu setu se temná futuristická paranoia Idiota střídala s lety prověřenými klasikami z dílny domovských PSH – namátkou H.P.T.N. nebo Praha, které vystoupení kýženě odlehčily, aby následně rozžhavený klub explodoval při hitu Nemám zájem.

Se studenou frontou přišla symbolicky řada na mrazivý „existenciální“ pop dvojice Post-hudba. Přestože sál okupovaly především hloučky „pubertálních“ slečen, jako největší fanoušci se ukázali tři mírně přiopilí týpci, kteří si nedokázali odpustit takřka nepřetržitý singalong. Během 50minutového vystoupení přehrála Post-hudba většinu svého materiálu, ale i přes naléhavost skladeb typu Seriály nebo Přístavy se nešlo ubránit pocitu jisté monotónnosti. Hlavní vokál opět skvěle doplňoval Tomáš Havlen a Domingo se v pauzách mezi skladbami jal recitovat úryvky z románu Kdo chytá v žitě od Salingera, k výraznějšímu oživení by však přispěla častější improvizace na úkor předtočených elektronických smyček – možná časem. Jednoznačným vrcholem se tak stal a capella přídavek Slečny z města mezi druhou a třetí tečkou, který se změnil v rozhovor mezi kapelou a publikem.

Ve čtvrtek, předposlední den LFŠ, se dramaturgie po záplavě mladých nadějí vytasila s českou superkapelou Umakart. Členové skupiny se tomuto označení sice brání, ale jak jinak nazvat projekt, ve kterém se sešly takové persony české alternativní scény jako frontman Priessnitz Jaromír Švejdík, vyhlášený producent a člen Tata Bojs Dušan Neuwerth nebo neméně uznávaný producent a hlavní mozek The Ecstasy of Saint Theresa Jan P. Muchow?

Druhá studiová deska Vlci u dveří dala Umakartu i přes temné příběhy z betonové džungle paneláků taneční fazónu a živé provedení tento směr ještě více podtrhlo. Neobešlo se to však bez obětí, „naštěstí“ se nejednalo o skladby, ale Švejdíkův iPad s texty, který po jedné obzvlášť vydařené taneční kreaci zamířil na podlahu. Jaromír 99 se nenechal rozhodit a ojedinělé výpadky slov s přehledem ustál. Pomohla precizně sehraná parta muzikantů a nadšené publikum, které zpívalo každičké slovo. Jednoduše jeden z těch magických večerů, kdy následuje vrchol za vrcholem. První část setu skončila za zvuků mrazivě emotivní skladby Vlci u dveří, aby se následně Umakart vrátili za třeskutého potlesku na pódium a zahráli několik dalších skladeb, mimo jiné také vyhlíženého Bezprsťáka. Ani to však nebyl konec, po chvíli se vrátil pouze Dušan Neuwerth s Jaromírem 99 a spustili akusticky 5 Tibeťanů, načež se k nim přidala celá kapela. Po další z řady nekonečných děkovaček se o úplný závěr postarala povedená tropical improvizace Jiřího Hradila a Tomáše Neuwertha. Bez přehánění jeden z nejlepších domácích koncertů letošního roku.