Michal Pařízek | Články / Reporty | 03.07.2019
„Tahle mise je u konce.“ John Rambo ze sebe vychrlí svoji obžalobu společnosti, nechává se odvézt v želízkách a polozničené městečko Hope kdesi ve státě Washington může pokračovat do dalšího klidného, nudného dne, tak jak to tam, alespoň podle místního šerifa, mají rádi. Úvodní část filmové série Rambo s podtitulem První krev se stala totálním hitem a zároveň kultovkou, uvedení remasterované verze na filmovém festivalu tedy dává jednoznačně smysl, zejména v rámci sekce půlnočních filmů. A milé razítko tomu dalo setkání s uměleckým ředitelem festivalu Karlem Ochem na projekci. Mimochodem věděli jste, že autor literární předlohy snímku David Morrell svého hrdinu pojmenoval podle odrůdy jablek?
Několikátý den festivalu se na člověku podepíše – jednotlivé filmy začínají splývat a prolínat se a objevují se nečekané souvislosti a témata. Rozhněvaný John Rambo tak perfektně zapadl do dne, kdy jsem absolvoval také novinku režiséra Abela Ferrary Tommaso, další režisérovu spolupráci s Willemem Dafoem, který ztvárnil i Ferrarova Passoliniho. Ostřílení američtí veteráni dnes bydlí v Římě, prý kousek od sebe, a právě tam se odehrává příběh, který má s jejich vlastními životy možná společného až příliš. Americký režisér Tommaso se svou mladou evropskou ženou vychovává tříletou dceru Deedee, připravuje nový film, dává lekce herectví a chodí na terapie anonymních alkoholiků, půlku svého života totiž strávil pod vlivy různých omamných látek. Terapie ale nejsou všechno, Tommaso absolvuje každé ráno jógu, praktikuje dechová cvičení, východní filozofie a kdovíjaké další rituály, trpělivost se ale stejně nedostavuje. Intimní život páru nefunguje a v někdejším bouřlivákovi hněv roste a bobtná.
Tommaso je velkým hereckým sólem Willema Dafoea, tvůrci se netají tím, že spousta scén je improvizovaných a že se příběh snímku notně upravoval při natáčení. Jenže toho, až v Tommasovi takzvaně bouchnou saze, se leckdo nedočká, všechno je to jaksi příliš vážné a bez nadhledu. Typicky jízlivé a podvratné momenty, kterými Ferrara proslul a které od něj divák čeká, přicházejí až po hodině a půl, což je samozřejmě ku prospěchu závěru, ale o to jejich absence v drtivé většině příběhu bolí víc. Pro Ferraru jde zjevně o velmi osobní film, dokonce do něj obsadil svoji ženu a dcerku, sledujeme tedy jeho vlastní příběh? Nebo schéma, do kterého se dříve nebo později dostane každý zhýralec? Opravdu stáří vyžaduje tolik patosu a serióznosti? My face is finished, my body’s gone... pamatujete? Kdepak, tohle není žádné No Pussy Blues, bohužel.
Nový seriál HBO Bez vědomí, jehož dva díly byly v pondělí večer premiérově uvedeny ve Velkém sále Thermalu, je také plný rozhněvaných mužů. Šestidílný thriller odehrávající se v posledních dnech před sametovou revolucí natočil režisér Ivan Zachariáš (např. Pustina nebo některé znělky karlovarského festivalu) a hlavní roli svěřil slovenské herečce Táně Pauhofové. Špióni, komunisti, STB, disidenti, diplomati – všichni mají tajemství a nikdo nechce mluvit. Důstojná a věrná dobovka, je zajímavé, na kolik propriet (a dost možná i pocitů) jsme už zapomněli. Domácím hercům je tradičně těžké uvěřit agentské schopnosti, např. scéna s vyhledáváním odposlechu vyznívá vyloženě parodicky, ale jinak jde o velmi dobrou práci. Teď mi to ale došlo – jak to sakra vydržím čekat více než tři měsíce na rozuzlení? Jak že bylo to dechové cvičení?
54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary
fb festivalu
foto © Film Servis Festival Karlovy Vary
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.