Nikola Piálková | Články / Reporty | 25.04.2017
Když jde člověk na ne až tak známou kapelu do ne až tak malého klubu, dá se předpokládat, že pořadatelé budou šťastní, pokud se prostor zaplní alespoň z poloviny. Circa Waves přijeli po čtyřech letech existence odehrát českou premiéru a pražské Rock Café se jim podařilo zaplnit slušněji než leckterým jménům s mnohem delší tradicí.
Vlasatí předskokani se už prvními tóny chápou publika a přenášejí je do prostor amerických tělocvičen, kde zrovna probíhá graduation ball. Zpěvák na pódium zabloudil z italské literární kavárny. Jeho příjemný zpěv skvěle dokresluje hlas basačky, dle vzezření druhé Taylor Momsen. Mezitím, co člověk pozoruje různorodé složení kapely, hudba Inheaven se mu přehrabuje v mozku a z oddělení vzpomínky vytahuje jména filmů jako Prci, prci, prcičky, Deset důvodů, proč tě nenávidím nebo Protivný sprostý holky. Snímky, které má málokdo na svém toplistu, přestože byly obzvlášť během dospívání zásadní pro spoustu lidí. Jako lusknutím prstu je ale po nostalgii, opravdu krátký koncert.
Circa Waves odpálí koncert honosně největším hitem nové desky Different Creatures, písní Wake Up. Temné, rychlé indie rozhýbe i zadní řady. Muzikanti sice úsměvem neplýtvají, nadšení ze hry je ale cítit na sto honů a je nakažlivé. Show, během které se hned několikrát skanduje jméno kapely, zuřivé pogo je průvodním jevem. Recept: 10 dkg Libertines, 500 ml Strokes, 3 lžičky Foals, půl hrnku Smashing Pumpkins a půl hrnku Kooks, pak ještě oříšek Placebo, navrch špetku Arctic Monkeys a je to. Svébytnost je slyšet na první poslech a podobnosti jsou v rámci žánru přirozené.
Circa Waves + Inheaven
22. 4. 2017, Rock Café Prague, Praha
foto Filip Kůstka
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.