Lukáš Masner | Články / Reporty | 10.07.2016
Součástí karlovarského programu byla i projekce prvních dvou dílů minisérie Pustina. Ambiciózní projekt kabelové televize HBO oficiálně startuje až v říjnu, nicméně očekávání jsou veliká. Lze jen spekulovat nad seriálem jako celkem, každopádně úvodní díly nabídly temnou, atmosférickou podívanou, náležitě syrové i expresivní obrazy. Obligátní dojem lacinosti či provinčnosti chybí, vítězí v nejlepším slova smyslu moderní filmový „look“, výsostná dynamika a příjemně mrazivý pocit, toliko příbuzný poetice severského kriminálního dramatu (Most, Zločin, atd.). Společnými jmenovateli jsou nejen motivy sevřené komunity, ale zejména důraz na prostředí, které postavy pomáhá determinovat a spoluovládá jejich chování – jedním z témat je boj proti prolomení těžebních limitů.
Expozice Pustiny neztrácí tempo se zahraniční produkcí, zároveň není ani přinejmenším otrockou či lacinou kopií. Původně reklamní režisér Ivan Zachariáš dlouho hledal látku, s níž by mohl debutovat na poli hraného filmu. Tu mu dokázal předložit až dvaatřicetiletý Štěpán Hulík, mimo jiné autor Hořícího keře. Máme tak před sebou dílo talentovaného scenáristy a vyzrálého režiséra, který již nechce strhávat pozornost, pracovat s křiklavým ornamentem a nesmyslným ekvilibrismem. Zachariáš nalezl přiléhavou stylizaci, jež charakterizuje atmosféru bohem zapomenutého kraje i morální marast, v němž musí postavy bojovat o pravdu a přežití. Přitom se nikdy nesníží k jakkoliv přepjatému naturalismu. Veškeré násilí je funkční stejně jako rozvířená expresivita, s níž je ráz kraje portrétován. Bezútěšná hnědouhelná pánev a nad ní se čnící zámek Jezeří znamenají pro Pustinu totéž, co pro Twin Peaks Packardova pila či okázalý hotel nad vodopádem. Drsné, ale svým, poněkud zvráceným způsobem, magické místo nese přinejmenším stejný cejch tragédie jako většina postav, která zde žije, případně přežívá za zdmi pasťáku.
Mnoho indicií napovídá, že ústřední zápletka (zmizení čtrnáctileté dcery starostky obce Pustina) funguje především jako katalyzátor vztahů mezi obyvateli na malé vsi. Ty necharakterizují ani tak morální hodnoty, jako instinkty dravé zvěře - v některých momentech zahrané do kouta, jindy agresivně útočné. Většina herců (Zuzana Stivínová, Jaroslav Dušek, Eliška Křenková) přitom hraje i ty nejvypjatější scény velmi tlumeně, bez výraznějšího afektu či prázdné pompy. Pohledy a jemná gesta tu mohou být významnější než verbální popisnost, která u řady českých filmů ubírá na autenticitě a filmovosti samotné. Už dlouho se v české kinematografii neobjevilo natolik vyvážené dílo, kde každá nuance, dokonce i každý vulgarismus mají přesné místo a především smysl. Komplexní start nové série – precizní, bez zbytečných kompromisů. Je se na co těšit!
51. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1. - 9. 7. 2016, Karlovy Vary
www.kviff.com
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.