Medvědi, gayové a pořádná estetika (Berlin festival poprvé)

Uf, tak je to za náma. Probdělý týden aneb Berlin Music Week 2013 byl pěkný nářez. Začalo to s First We Take Berlin, festivalem roztroušeným po berlínských klubech s koncerty asi 80ti méně známějších kapel, v pátek a sobotu se pak rozpoutal veliký Berlin Festival 2013, kde bývalé letiště Tempelhof obsadily evergreeny jako Pet Shop Boys či Blur. V neděli si na své přišli i fanoušci odlišného žánru – umělecký nádech vystřídaly růžově svítící tyčinky a za doprovodu ohňových efektů se předvedl David Guetta. Zkrátka a dobře, našlo se něco pro všechny. Já osobně si myslím, že tím „něčím“ byli Pet Shop Boys.

Pátek 6. září byl silný den. V areálu berlínského Tempelhofu otevřeli letošní ročník berlínského festivalu Bastille a vzápětí za nima dav rozeskákali Capital Cities peckou Safe And Sound. Podmínky byly skvělé – chladné a deštivé počasí posledního měsíce přesně na dva dny festivalu vystřídalo slunečné léto. Lidi poletovali z hangáru do hangáru, z mainstage na druhou stage a z ní zas do art village. Na First We Take Berlin stagi jsme objevili Say Yes Dog, anglicky zpívající německé kluky, jejichž hubený vlasatý zpěvák vypadal, jako by s každou slabikou prožíval orgasmus. Doporučuju. V art village byly všelijaké umělecké krámy včetně nábytku vytvořeného z kdečeho a kupy izolepy a ploch k vypisování fixek od sponzora Staedler. Slečny si nechávaly kreslit na obličej třpytivé ornamenty a německy mluvící osazenstvo se vrhalo do poetry salónu na poetry slam. A dobře dělali, slam poetry stál za to. Říkám já, ale říkali i ti, kteří německy nerozumí ani slovo. Chlapci a dívky z art vesnice rozdávali škrabošky a fixky, takže na letišti se to hemžilo medvědími obličeji (Berlin – Bärlin – Medvědín) s kreativními nápisy a slečnami, které vypadaly, jako by přišly z orientální svatby.

Nejlepší masky ale měli Pet Shop Boys. Futuristické a kosmické oblečky, černé peří okolo hrudi, fosforeskující oranžová, trendy kšiltovka, slušivá saka v kombinaci s kozíma rohama –kolik kufrů si kluci přivezli? Zatímco se převlékali, na plátně probíhala světelná divočina, prostorem střílely lejzrové paprsky anebo naběhlo taneční duo v obřích vlasatých a rohatých parukách. Logiku tyhle vizuální hrátky asi postrádaly, ale o to byly esteticky působivější. V jednu chvíli „kluci ze zverimexu“ přijeli přivázaní k postelím, na které byla promítána mladá těla, která zběsile skákala. Měla jsem chuť po koncertě zajít ke svým profesorům umění a říct jim, že pokud chtějí vidět pořádnou estetiku, ať si zajdou na Pet Shop Boys. No a hudba? Zazněly všechny hitovky. Pod podiem se na dva šedesátníky s mladou duší usmívali a skákali lidi všech věků a pohlaví. Gayové radostí objímali jiné gaye a sem tam ukápla slza. Bylo to intenzivní.

Po posledním tónu Pet Shop Boys se dav ještě zahustil a natlačil dopředu – noc patřila legendám a Tempelhof se chystali ten večer zavřít Blur. „Girls who are boys/ Who like boys to be girls/ Who do boy like they're girls/ Who do girls like they're boys/ Always should be someone you really love,“ navázali Blur s hitovkou Girls & Boys na předchozí homosexuálně laděné britské duo. Frontman Damon Albarn věděl moc dobře, že ho obecenstvo žere, a tak se předváděl a tvářil namyšleně a obecenstvo ho žralo ještě víc. Mezi písničkama vylíval flašky vody do publika a kdykoli jenom zvedl paži, dav šílel a skákal ještě výš. Zatímco Damon si pohrával s publikem, basák Alex James netečně stál a hrál jakoby v transu s nezapálenou cigaretou nalepenou na horním rtu… Bylo to sexy. Po Girls And Boys a Coffee & TV přišly klidnější skladby, jednu Damon věnoval situaci v Sýrii, další zahrál Berlíňanům v němčině. Za obě sklidil veliký potlesk. Přídavky se v průběhu festivalu často nekonaly, Blur si je ale pochopitelně vysloužili. Skvělý song nakonec – nic za celý den nepromíchalo dav tak důkladně jako pogo při Song 2.